Henri Crémieux (1896 - 1980)

Francouzský herec Henri Crémieux hrál divadlo, na svém kontě má i bezmála stovku vedlejších rolí ve filmu. Narodil se v Marseille a pocházel z umělecky založené rodiny, otec Edouard Crémieux (1856-1944) byl malířem. S divadlem začínal Henri krátce po první světové válce v pařížském Théâtre Sarah Bernhardt, později často hrál v Théâtre Michel nebo Théâtre Antoine, účinkoval hlavně v moderním francouzském repertoáru, od počátku dvacátých let spolupracoval také s Marcelem Pagnolem, který v Paříži do svých vlastních her angažoval rodáky z jižní Francie.

Po nucené přestávce se Crémieux vrátil k divadlu i filmu hned v roce 1945, střídal různá pařížská divadla (Théâtre des Célestins, Théâtre de l’Atelier), vrátil se i do svého prvního působiště Théâtre Sarah Bernhardt, kde v roce 1954 hrál v Millerových Čarodějkách ze Salemu. Se svou vizáží byl Crémieux předurčen k rolím důstojných a vážených mužů, v jeho filmografii proto nejčastěji můžeme vidět úlohy soudců, profesorů nebo lékařů. Takové role hrál v dramatickém a kriminálním žánru, nevyhýbal se ale ani komediím, objevoval se i v historických filmech, jako starosta například v komedii z doby francouzské revoluce KADET ROUSSELLE (Cadet Rousselle, 1954).

Co se týče režisérů, častěji točil s André Cayattem (JSME VŠICHNI VRAHOVÉ – Nous sommes tous des assassins, 1952; MEČ A VÁHY – Le glaive et le balance, 1963), sluší se také připomenout početnější spolupráci s Jeanem Gabinem a jeho dvorním režisérem Gillesem Grangierem (BENZÍN A OLEJ – Gas-oil, 1955; KREV V HLAVĚ – Le sang à la tête, 1956). Po boku Jeana Gabina se objevil také v roli ministra financí ve Verneuilově politickém dramatu PREZIDENT ( Le président, 1960). Příležitostně jej ke spolupráci zvali i další významní režiséři a například Jean Cocteau jej obsadil do úlohy profesora ve filmu ORFEOVA ZÁVĚŤ (Le testament d’Orphée, 1960). Z mezinárodních produkcí uveďme historický film MATHIAS SANDORF (1962), kde hrál předsedu soudu.

Z typologie Crémieuxových nejčastějších rolí vybočují postavy prodavače (PODIVNÁ TOUHA PANA BARDA – L’étrange désir de Monsieur Bard, 1953) nebo listonoše (ROZMARNÁ MARIE – Les caprices de Marie, 1970). Zajímavou příležitost dostal jako pan Dutrouz ve slavném muzikálu SLEČINKY Z ROCHEFORTU (Les demoiselles de Rochefort, 1967), s režisérem tohoto filmu Jacquesem Demym později natočil ještě film OSLÍ KŮŽE (Peau d’âne, 1972), kde hrál lékaře.