Enzo Fiermonte (1908 - 1993)

Pohledný italský herec Enzo Fiermonte byl původně profesionálním sportovcem, jako mediálně známá osobnost se později dostal k filmu, kde pak zahájil svou druhou a neméně úspěšnou kariéru. Narodil se jako Vincenzo Fiermonte v Bari na jihu Itálie, vyrůstal nedaleko odtud v malém starobylém městečku Casamassima. Od dětství se věnoval různým sportům, jako profesionál se prosadil v boxu, první zápas ve střední váze absolvoval v Římě v roce 1925.

Po rozvodu se Enzo Fiermonte vrátil do Itálie, jeho kariéra sportovce byla ale tehdy již minulostí (naposledy boxoval v roce 1934 ve Spojených státech). Na domácí půdě byl názor na něj ovlivněn navíc fašistickou rétorikou, která mu zazlívala, že kvůli sňatku s Američankou opustil sport. Díky atraktivní vizáži se mu ale nakonec otevřela cesta do filmových ateliérů. Hned v prvním filmu POSLEDNÍ ZÁPAS (L’ultimo combattimento, 1941) režiséra Piera Balleriniho dostal hlavní roli, což bylo dáno tématikou z prostředí boxerů.

Enzo Fiermonte mimo jiné ovládal dobře jízdu na koni, což mu v následujících letech přineslo hlavní role v historických dobrodružných filmech, například v režii později slavného Luigiho Zampy (FRA DIAVOLO, 1941; ČERNÉ SVATEBNÍ ŠATY – L’abito nero da sposa, 1945). Poté hrál středně velké role v řadě filmů různých žánrů slavných i dávno zapomenutých režisérů, často byl zván i do mezinárodních produkcí (MALÝ ZÁZRAK – The Small Miracle, 1951; BEN HUR, 1959; SODOMA A GOMORA – Sodom and Gomorrah, 1962).

Připomeňme, že odborní kritici uznávali jeho slavnou sportovní minulost, akceptovali i fotogenickou tvář, právě proto ale raději neřešili Fiermontovy slabší herecké výkony. Zmínku si zaslouží role Romeova rivala v lásce Tybalta v Castellaniho adaptaci Shakespearova dramatu ROMEO A JULIE (Romeo and Juliet, 1954), v jeho filmografii se dobře vyjímá i role boxera ve slavném filmu ROCCO A JEHO BRATŘI (Rocco e i suoi fratelli, 1960). V čistě italských filmech i koprodukčních titulech se ale na přelomu 50. a 60. letech objevoval především v dnes zatracovaném žánru sandálu a meče, význam jeho rolí navíc postupně klesal (HANIBAL – Annibale, 1960; POSLEDNÍ DNY TRÓJE – La leggenda di Enea, 1962). Později hrál v průměrných komediích a v řadě westernů, mihnul se také v de Sicově HONU NA LIŠKU (Caccia alla volpe, 1966).