Katja Riemann 60 let

Katja Hannchen Leni Riemann se narodila 1. listopadu 1963 v městečku Kirchweyhe nedaleko Brém jako nejmladší ze tří dětí. Oba rodiče byli učitelé na základní škole, kterou Katja, bratr Jochen i sestra Susanne navštěvovali a která byla v bezprostřední blízkosti jejich domu. Od pěti let chodila na lekce baletu a později i klavíru, flétny a kytary. Velmi brzy se projevil její pěvecký talent. Už v šesti letech nahrála své první písničky, které komponoval její bratr. Úplně první píseň vyšla v roce 2001 na jejím CD „Favourites“ jako „Hidden Track“. Později začala vystupovat s kabaretními čísly a protestsongy a zpívala dokonce se svou kamarádkou ve školním rozhlase rádia Brémy.

V době studií ji Peter Beauvais obsadil do hlavní role televizního filmu SOMMER IN LESMONA. Natáčení trvalo půl roku a vysílala jej ARD v roce 1987. Za roli měšťanské dcery Margy získala Katja Riemann v roce 1988 zlatou cenu Adolfa Grimma. Po čtvrtém semestru opustila s diplomem v kapse Hannover a studovala další dva roky hereckou školu Otto-Falckenberg v Mnichově. Zároveň hrála v souboru Mnichovské činohry, kde spolupracovala s Wolkerem Schlöndorffem na jevištní adaptaci románu Heinricha Bulla „Frauen vor Flusslandschaft“. Dále ji mohli diváci spatřit v Goethově dramatu „Faust“, v „Besucher“ od Botho Strausse, v Racinově tragédii „Faidra“ nebo v Brechtově dramatu „Mann ist Mann“. V letech 1990-92 byla členkou berlínského Schillerova divadla, kde účinkovala mj. v představeních „Die Räuber“ a „Die Ratten“.

Po krátké divadelní kariéře se začala věnovat práci pro televizi. Do povědomí diváků se dostala hlavní rolí po boku Götze Georgea v kriminálce TATORT: KATJAS SCHWEIGEN (1989) a desetidílným seriálem REGINA AUF DEN STUFEN (1990). Na filmových plátnech se objevila v roce 1993 v úspěšné, cenami zahrnované komedii Katji von Garnier ABGESCHMINKT! Filmového Olympu dosáhla o rok později v komedii Sönke Wortmanna DER BEWEGTE MANN, která se stala nejnavštěvovanějším snímkem 90 let. Od té doby se Katja Riemann stala tváří nové vlny německých komedií. V roce 1995 byly uvedeny do kin hned tři její filmy. KÜSS MICH!, NUR ÜBER MEINE LEICHE a STADTGESPRÄCH. Přestože za tyto role získala hned několik ocenění, filmový kritici a novináři ji označili jako „komediální tetku“ německého filmu a tím její vztah k mediím prudce ochladl. Sama to okomentovala slovy: „Tisk mě nemiluje, a já nemiluji tisk“. Filmový producent Claus Boje zašel dokonce až tak daleko, že svůj nový film „Männerpension“ reklamoval na plakátech se sloganem „zaručeně bez Riemann“.

V následujících letech se proto odvrátila Katja Riemann k žánru komedie zády. V roce 1997 natočila druhý film se svou oblíbenou režisérkou Katjou von Garnier - hudební drama BANDITS, které vidělo v kinech více než milion diváků. CD, na které hlavní protagonistky samy zkomponovaly i nahrály hudbu, se stalo nejprodávanějším soundtrackem evropského filmu. Kritici snímkem se samými ženskými představitelkami trochu pohrdali a Katja je nedokázala přesvědčit ani následujícím filmem DIE APOTHEKERIN (1997), přestože za něj získala Zlatou německou filmovou cenu. Následovalo drama Josepha Wilsmaiera COMEDIAN HARMONIST (1997) a LONG HELLO AND SHORT GOODBYE (1999). Poté se Katja Riemann na nějaký čas odmlčela německému filmovému publiku a natáčela v zahraničních produkcích. S Gérardem Depardieu v televizním filmu BALZAC, v italském snímku NOBEL a působila i v Kanadě v koprodukčním filmu BEGIERDE. Teprve v roce 2002 se vrátila na německá stříbrná plátna v nejúspěšnějším filmu roku BIBI BLOCKSBERG.