Francesco Rosi (1922 - 2015)   † 92 let

Francesco Rosi bývá prezentován jako jeden z mála italských filmařů, kteří po odeznění vlny neorealismu dokázali udržovat kvality italské kinematografie. Rosiho významnou tvorbu s řadou závažných společenských témat ostatně dokládá řada ocenění nejen v Itálii, trofeje si odnesl také z prestižních festivalů v Cannes, Berlíně nebo Moskvě.

Jako asistent režie pak pracoval ještě dvakrát s Viscontim, ale i s dalšími režiséry (L. Emmer, R. Matarazzo), začal psát i scénáře. Samostatnou režii si vyzkoušel poprvé v roce 1952, když za Goffreda Alessandriniho dokončil životopisný film ANITA GARIBALDI (Camicie rosse, 1952). Svůj první samostatný film VÝZVA (La sfida, 1958) zasadil do rodné Neapole a zobrazil v něm pletichy místních podnikatelů v zemědělství. Kritický pohled na nešvary soudobé společnosti předznamenal další Rosiho tvorbu a dostavil se okamžitý umělecký úspěch. Film VÝZVA získal Zvláštní cenu poroty na festivalu v Benátkách a v několika kategoriích také Stříbrnou stuhu Italského syndikátu filmových novinářů. V udílení cen Italského syndikátu filmových novinářů, případně prestižních Donatellových cen, bodovala většina dalších Rosiho filmů.

Nutno dodat, že až po uměleckých triumfech a zájmu odborníků se dostavil i divácký ohlas a další Rosiho filmy s tématikou mafie a korupce na jihu Itálie zaznamenaly solidní návštěvnost v kinech (SALVATORE GIULIANO, 1961; RUCE NAD MĚSTEM – Le mani sulla città, 1963). Po zkušenostech s příběhy z rodného jihu dospěl Rosi postupně k tématům celoitalským, případně až s mezinárodním přesahem (OKAMŽIK PRAVDY – Il momento della verità, 1965), několikrát od něj ve výrazných rolích bojovníků proti korupci a mafii dostal příležitost Gian Maria Volonté (PŘÍPAD MATTEI – Il caso Mattei, 1972; LUCKY LUCIANO, 1973). Pohádkově laděný příběh BYL JEDNOU JEDEN... (C'era una volta..., 1967) vybočoval z Rosiho tvůrčí koncepce, díky hvězdnému obsazení (Sophia Loren, Omar Sharif) byl ale naopak komerčním úspěchem.

Významným počinem, opět s tématikou prorůstání mafie do státních sfér, byl film CTIHODNÉ MRTVOLY (Cadaveri eccelenti, 1976) s mezinárodním obsazením (L. Ventura, M. von Sydow, F. Rey). Zatímco dosud pracoval Rosi podle původních scénářů, koncem sedmdesátých je patrný posun k natáčení podle literárních předloh, opět dvakrát s G. M. Volonté (KRISTUS SE ZASTAVIL V EBOLI – Cristo si è fermato a Eboli, 1979; KRONIKA OHLÁŠENÉ SMRTI – Cronaca di una monte annunciata, 1987).