Carlo Lizzani (1922 - 2013)

Carlo Lizzani patřil k významným představitelům italské poválečné kinematografie, díky jeho levicovému zaměření se s jeho tvorbou mohli aktuálně seznámit i diváci v tehdejším Československu. Na svém kontě má přes třicet celovečerních snímků, jeho uměleckou dráhu zdobí řada mezinárodních cen, hned v začátku kariéry byl nominován i na Oscara. Pocházel z Říma, kde také studoval na prestižní filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografia.

Lizzaniho hraným debutem byl dramatický příběh z doby války POZOR! BANDITI! (Achtung! Banditi!, 1951), který mu vynesl cenu za režii na festivalu v Karlových Varech, z téže doby pochází nominace na Oscara za scénář k de Santisovu filmu HOŘKÁ RÝŽE (Riso amaro, 1951). Dalším Lizzaniho významným dílem se stala trpká KRONIKA CHUDÝCH MILENCŮ (Cronache di poveri amanti, 1954), která mu vynesla mezinárodní cenu na festivalu v Cannes. Nelze opomíjet ani Lizzaniho literární tvorbu vycházející z jeho novinářských začátků, několik monografií o italském filmu završil dvoudílnou knihou Italská kinematografie (Il cinema italiano, 1979).

I když je patrné, že později Lizzani rezignoval na vyšší umělecké ambice, nelze mu upřít řadu dalších zajímavých filmů z 50. a 60. let, v nichž znovu kritizoval dobové společenské neduhy. Opět se také vracel k době druhé světové války a díky svému renomé mohl nezřídka angažovat i zahraniční herce (HRBÁČ – Il gobbo, 1960; PROCES VE VERONĚ – Il processo di Verona, 1963). Reagoval i na dobovou poptávku po kriminálkách (PROBUĎ SE A ZABÍJEJ – Svegliati e uccidi, 1965) a westernech (BALÍK DOLARŮ – Un fiume di dollari, 1967), i v těchto žánrech dosáhl lepšího výsledku než tehdejší početný průměr. Mezitím si odvezl další trofej z festivalu v Karlových Varech za komedii HOŘKÝ ŽIVOT (La vita agra, 1964). Stoupající kriminalitu pranýřoval ve svém dalším slavném filmu BANDITÉ V MILÁNĚ (Banditi a Milano, 1968), který mu vynesl několik cen v Itálii a byl nominován také na prestižního Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně.

Na přelomu 60. a 70. let natočil Carlo Lizzani několik filmů zařazovaných do žánru tzv. eurocrimi (ŘÍMSKÁ SMETÁNKA – Roma bene, 1971; ČERNÝ TURÍN – Torino nera, 1972, CRAZY JOE, 1974), opět se ale vracel i ke svému oblíbenému tématu druhé světové války (POSLEDNÍ DNY MUSSOLINIHO – Mussolini: Ultimo atto, 1974). V letech 1979-1983 předsedal porotě festivalu v Benátkách, později byl ještě několikrát členem poroty, r. 1994 zasedl i v porotě mezinárodního festivalu v Berlíně.