Germaine Kerjean (1893 - 1975)

Francouzská herečka Germaine Kerjean proslula především na divadelních jevištích jako představitelka velkých dramatických rolí, před kameru se dostala až ve zralém věku, načež odehrála třicet vedlejších rolí, často ve filmech známých dodnes. Narodila se v severní Francii v přístavu Le Havre, o jejím dětství a dospívání nemáme ale prakticky žádné informace. Do doby krátce po první světové válce jsou nicméně datovány její první výstupy v divadle ve společnosti slavného herce a pedagoga Charlese Dullina.

V letech 1946-1956 působila Germaine Kerjean na prestižní scéně Comédie Française, kde hrála v dílech klasických francouzských autorů (Racine, Beaumarchais, Victor Hugo, Honoré de Balzac), zmínku si zaslouží i její účast v inscenacích soudobého italského dramatika Luigi Pirandella (Každý má svou pravdu, Šest postav hledá autora). Poměrně velké role v různých žánrech tehdy hrála i ve filmech, například po boku slavného Fernandela (NAÏS, 1945; LÉTAJÍCÍ SKŘÍŇ – L’armoire volante, 1948). Vedlejší postavy matek mladých hrdinek ztvárnila například ve filmech OHAVNÝ OSUD GUILLEMETTY BABINOVÉ (Le destin exécrable de Guillemette Babin, 1948) nebo BŮH POTŘEBUJE LIDI (Dieu à besoin des hommes, 1950).

Po odchodu z Comédie Française vystupovala ještě deset let v dalších divadlech v Paříži, úplně naposledy stála na jevišti v rámci legendárního festivalu v Avignonu (Medea, 1967). Mezitím znovu točila filmy, v kriminálce ČAS VRAHŮ (Voici le temps des assassins, 1956) byla matkou Jeana Gabina, dostala příležitost i v italské produkci (ZAKÁZÁNO – Proibiti, 1955). Ve filmu ŽIVÁ VODA (L’eau vive, 1958) byla jednou z chamtivých tetiček hlavní hrdinky (Pascale Audret), hrála také ředitelku věznice ve filmu VĚZENÍ ŽEN (Prisons de femmes, 1958). Jejím posledním výstupem před filmovou kamerou byla opět úloha matky jednoho z mladých hrdinů (Georges Géret) v Derayově dramatu JEDNOHO KRÁSNÉHO LETNÍHO RÁNA (Par un beau matin d’été, 1964).

Kromě divadla a filmu se Germaine Kerjean v závěru své herecké kariéry uplatnila také v televizi, hrála v několika inscenacích a seriálech. Uplatnění jí přinesl i dabing a její hlas zazněl v animované produkci ze Spojených států (ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ – Srdcová královna, 1951). I když se v posledních letech natáčení vyhýbala, před televizní kamerou stála naposledy ještě v roce 1974. Zemřela ve Viry-Châtillon nedaleko od Paříže 6. května 1975 ve věku 81 let.