Camilla Horn (1903 - 1996)

Dcera železničního úředníka Camilla Horn získala vzdělání v Německu a Švýcarsku. Původně se vyučila švadlenou a první pracovní zkušenosti získala v módním salonu v Erfurtu. To byl jen odrazový můstek pro její kariéru, která začala tanečními lekcemi v Berlíně a následným studiem herectví u Lucie Höflich. Světlovlasá a nápadně krásná Camilla se brzy objevila v kabaretních revuích, které nastudoval Rudolf Nelson.

S příchodem zvuku se Camilla vrátila do Evropy, krátce vystupovala na divadelních prknech v Londýně a Paříži a poté pokračovala ve své kariéře na filmovém plátně v Německu. Ve třicátých letech jen zřídkakdy odmítala role, hrála od baronek a modelek až po upírky a „padlé ženy“. Kvalita jejích filmů byla proměnlivá, ale za zmínku stojí například filmy Hans in allen Gassen (1930), Der letzte Walzer (1934) a Fahrendes Volk (1938).

Během tohoto bouřlivého desetiletí měla Camilla dlouhý románek se zpěvákem Louisem Graveurem, který byl o patnáct let starší než ona. Ten skončil v roce 1938, kdy byl Graveure gestapem podezříván ze špionáže a přes Azurové pobřeží uprchl do Anglie. Poté, co byla její luxusní vila v Berlíně vypleněna při hledání neexistujících stop, dosáhla Camillina otevřená kritika nacistického režimu bodu, kdy se dostala do vážných problémů. První polovinu své kariéry zakončila trojicí dávno zapomenutých filmů natočených v Itálii. Po neúspěšném pokusu o útěk do Švýcarska se držela v ústraní a dokonce se pokoušela o farmaření. Po válce pracovala jako tlumočnice pro americké okupační síly v Německu.

Po válce ji britský tribunál odsoudil za drobné delikty a byla tři měsíce uvězněna v ženské věznici ve Vechtě. V roce 1948 se Camilla úspěšně vrátila na jeviště ve frankfurtské inscenaci hry Jeana Cocteaua „L'Aigle a Deux Tetes“. Druhou polovinu své herecké kariéry strávila hraním velkých dam a světáckých dam s pestrým zázemím, a to jak ve filmech, tak v televizi. V roce 1974 jí byl udělen „Filmband in Gold“ (známý také jako „Lola“) za celoživotní přínos německému filmovému průmyslu. Ve své autobiografii „Verliebt in die Liebe“ z roku 1985 s radostí vzpomínala na svá manželství a známosti.