Slovenský režisér Jozef Zachar se narodil 13. prosince 1920 v Hlohovci. Nejprve vystudoval literaturu a psychologii na Pedagogické fakultě Slovenské univerzity v Bratislavě. Po absolvování v roce 1949 se krátce živil jako učitel (1949 – 1950). Následně přešel jako režisér dokumentárních filmů do Studia populárně vědeckých a naučných filmů (1950 – 1967).
Z jeho dokumentů vyjmenujme například tituly INDUSTRIALIZÁCIA SLOVENSKA (1951), STRELNÉ PRÁCE V RUDNÝCH BANIACH (1951), DVE ÚRODY ZA ROK (1952), MAŠTAĽNÝ HNOJ (1953), GEOLOGICKÁ ČINNOSŤ VETRA (1953), KTO TO NAPRAVÍ (1954), ĽADOVÝ KRYŠTÁL JAKO GEOLOGICKÝ ČINITEĽ (1955), GÁNOVSKÝ NÁLEZ (1956), GEOTROPIZMUS A FOTOTROPIZMUS RASTLÍN (1957), VOLAL SA PETZVAL (1961), SLOVENSKÁ STREDOVEKÁ TABUĽOVÁ MAĽBA (1962), STREDOVEKÁ PLASTIKA (1962) či RUKY (1963).
Do celovečerní tvorby vstoupil poprvé populárně vědeckým filmem PSYCHODRÁMA (1964). Tento film se však do širší distribuce dostal až ve druhé polovině 60. let. Nakonec se stal režisérem Slovenské filmové tvorby na Kolibě (1967 – 1984), kde působil až do svého odchodu na odpočinek.
U několika svých snímků se podílel na námětu a tvorbě scénáře (10 % NÁDEJE, KAMARÁTKA ŠUŠKA, DEMOKRATI, MUŽ NIE JE ŽIADÚCI). Kromě příběhů ze současnosti se věnoval také látkám z historie (i s fantazijními motivy).