Geronimo Meynier 82 let

Italský herec Geronimo Meynier zazářil v polovině padesátých let 20. století jako dětská hvězda, jeho filmografie se zastavila na počtu osmnácti natočených filmů, bezmála půlstoletí ale žije v soukromí. Narodil se za druhé světové války v přístavu Fiume, který dnes nese jméno Rijeka a leží v Chorvatsku, tehdy ale patřil k Itálii. Geronimo pocházel z dobře situované rodiny, jeho dědeček ve Fiume založil velkou továrnu na papír, předkové byli z Francie, což napovídá i příjmení. Rijeka byla po válce připojena k Jugoslávii, rodina Meynierů díky příslušnosti k vyšší společenské vrstvě ale odtud uprchla před komunistickými partyzány již v roce 1943.

I když se čtrnáctiletý Geronimo Meynier stal v polovině padesátých let dobře placenou celebritou, zachoval si chlapeckou bezprostřednost, což mimo jiné dokládá poznámka zmiňovaná v biografiích o jeho příjezdu na festival do Benátek vlakem druhé třídy. Se svou sympatickou tváří a přirozeným hereckým projevem oslovil i další filmaře a stal se obsazovaným představitelem dospívajících chlapců. Menší roli dostal ve filmu GUENDALINA (1957) režiséra Alberta Lattuady, větší příležitost pak dostal v romantické komedii LÁSKA A DRBY (Amore e chiacchiere, 1958) v režii Alessandra Blasettiho, v níž byl jeho otcem slavný Vittorio de Sica.

Jako osmnáctiletý hrál Meynier v roce 1959 v šesti filmech, nejúspěšnějším domácím titulem byla komedie z první světové války VELKÁ VÁLKA (La grande guerra, 1959), kde se ovšem mihnul jen v podružné roli posla. Naopak v průměrných komediích té doby hrál opět velké role (PRVNÍ LÁSKA – Primo amore, 1959; ZIMNÍ PRÁZDNINY – Vacanze d’inverno, 1959). Větší příležitosti dostal ještě v mimořádně úspěšných komediích po boku slavného komika Totò (TOTÒ, FABRIZI A DNEŠNÍ MLÁDEŽ – Totò, Fabrizi e giovanni d’oggi, 1960; TOTÒTRUFFA, 1962).

Meynierovu filmografii uzavírá titulní role Romea v adaptaci klasického Shakespearova dramatu ROMEO A JULIE (Giulietta e Romeo, 1964) režiséra Riccarda Fredy. Tento film sice italskými kiny prošel bez většího zájmu, velký úspěch ale zaznamenal například v Japonsku, odkud Geronimovi chodily tisíce dopisů obdivovatelek. Na další filmovou kariéru však Geronimo Meynier rezignoval; důvodem byla nejen všeobecná krize italské kinematografie, ale také problematická transformace dětských herců do mužských rolí.