André Reybaz (1922 - 1989)

Francouzský herec André Reybaz proslul především svou prací pro divadlo, a i když i před kamerou se objevoval již od počátku své kariéry, u nás jsme jej mohli vidět spíše až v několika jeho posledních filmech. Pocházel z Paříže a od dětství jevil zájem o literaturu a divadlo, což jej po střední škole přivedlo ke studiu herectví na škole Rue Blanche.

Přes slibný rozjezd kariéry filmového herce se André Reybaz po druhé světové válce začal věnovat hlavně divadlu, se svou partnerkou na jevišti i v soukromí Catherine Toth založil vlastní společnost, která svým poetickým pojetím klasického divadla brzy získala pozornost i uznání odborníků. Se svými představeními a často ve vlastní režii účinkoval v různých pařížských divadlech, vystupoval také na divadelních festivalech. V letech 1960-1970 byl navíc ředitelem divadelního studia Centre Dramatique du Nord ve městě Tourcoing na hranicích s Belgií.

Po několikaleté přestávce se začal znovu před filmovou kamerou objevovat v padesátých letech, připomeňme například postavu kněze Simona v Cayattově justičním dramatu VŠICHNI JSME VRAHOVÉ (Nous sommes tous des assassins, 1952), kněžský háv ve vyšším společenském postavení pak oblékl i v historickém velkofilmu Sachi Guitryho KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m'était conté, 1954), kde hrál biskupa Massillona. Pozornost si zaslouží skutečný příběh pařížského kněze abbého Pierra, který proslul péčí o chudé, HADRNÍCI Z EMAUZ (Les chiffonniers d'Emmaüs, 1955). Jen ve francouzských kinech vidělo tento film dva a půl miliónu diváků a vzhledem k tomu, že hlavní roli otce Pierra hrál právě André Reybaz, lze to považovat za jeho největší filmový úspěch.

Celá sedmdesátá léta strávil André Reybaz na jevišti nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française, kde odehrál desítky vedlejších rolí ve francouzské i světové klasice. Kromě divadla a filmu působil také v dabingu, kromě toho od počátku 60. let točil i v televizi. Například v pěti epizodách kriminálního seriálu PÁNI POROTCI (Messieurs les jurés, 1975-1981) hrál soudce, v podobné roli předsedy soudu jsme jej mohli vidět i v retrospektivních scénách ve filmu TĚLO MÉHO NEPŘÍTELE (Le corps de mon ennemi, 1976). Ze závěru jeho práce pro film je na místě připomenout i opětovnou spolupráci s André Cayattem, v jehož režii ztvárnil například ředitele školy v dramatu UMŘÍT NA LÁSKU (Mourir d'aimer, 1970) s Annie Girardot v hlavní roli. Opět s Cayattem pak natočil i svůj poslední film VE STÁTNÍM ZÁJMU (La raison d'état, 1978), kde se objevil jako šéf tajných služeb.