Ravi Shankar (1920 - 2012)

Říká vám něco líbivá skladba Norwegian Wood od nejproslulejší světové hudební skupiny Beatles? Tak věřte, že jste slyšeli tóny citlivé duše indického skladatele Raviho Shankara.

Ravi zde vyrůstal až do svých deseti let, pak se vydal do Paříže, aby doprovázel svého bratra Udaye. Ten byl členem tanečního souboru Compagnie de Danse et Musique Hindou (Soubor hinduistického tance a hudby). Později vzpomíná: "Často jsem intenzivně poslouchal naši hudbu a pozoroval reakce publika. Tato kritická analýza mi pomohla se rozhodnout, co bychom mohli západnímu publiku nabídnout, aby opravdu ocenili a respektovali indickou tvorbu."

V Paříži rovnou vystudoval a jako houba nasával do sebe všechny západní hudební tradice. Tento přístup prokazatelně ovlivnil jeho pozdější tvorbu, která se vyznačovala právě křížením indických a evropských hudebních prvků a stylů. Bylo to od něj přinejmenším chytré, jelikož si získal uznání doma, především však celosvětově. Můžeme o něm uvažovat jako o průkopníkovi, který světu přiblížil tradiční indickou hudbu.

Na hudebním festivalu v roce 1934 se setkal s multi-instrumentalistou Allaudinem Khanem, který se záhy stal jeho hudebním guru a především mentorem. O něm rád vypráví, že byl jako muslim velmi otevřený všemu. Vzpomíná, jak jednoho rána Khan vstoupil do bruselské katedrály, kde zrovna na kůru pěl sbor, přistoupil k soše Panny Marie a začal naříkat jako malé dítě. „Ma, Ma," vykřikoval (matko, matko) a slzy jako hrachy se mu kutálely po tváři. Ravi dodává, že jej z těch míst musel násilím odtáhnout. Tento zážitek způsobil v Raviho duši otevřenost ke všem kulturám a náboženství, kterou si udržel po celý život.