Márta Mészáros 92 let

Márta Mészárosová (1931, Budapešť) prožila dětství v SSSR, kde její otec zahynul za stalinských čistek. Filmové vzdělání získala na VGIK (1956). Na dokumentaristické začátky v Rumunsku navázala v Maďarsku ceněným cyklem o citových problémech osamělých žen: Odešlo slunce (Eltávozott nap, 1968), Měsíční dvůr (Holdudvar, 1968), Adopce (Örökbefagadás, 1975), Devět měsíců (Kilenc hónap, 1976), Konečně jsem doma (Olyan, mint otthon, 1978) aj. Festivalové ceny jí rovněž vynesl cyklus, kde prolíná vlastní osudy s traumatizující politickou realitou: Deník pro mé děti (Napló gyermekeimnek, 1982), Deník pro mé lásky (Napló szerelmeimnek, 1987), Deník pro mého otce a matku (Napló apámnak, anyámnak, 1990) a Malá Vilma. Poslední deník (Kisvilma. Az utolsó napló, 1999). Kritickou reflexí současnosti zaujaly filmy A hetedik szoba (Sedmý pokoj, 1995) a A szerencse lányai (Dcery štěstí, 1998).