Zuzana Navarová (1959 - 2004)

„Neste mě, neste, ptáci, do nebes, k divokým kachnám volám přes vrátka. Skřivan ať zanechá mě blízko hvězd a straky odnesou má zrcátka,“(z písně Zuzany Navarové „Do nebes“).

„Na české hudební scéně byla solitér, velmi zvláštní jev. K hudbě a svým projektům přistupovala neuvěřitelně poctivě a nikdy ji nešlo o komerční úspěch,“ vyjádřil se k její osobnosti textař Michal Horáček.

Uznání posluchačů folkové hudby i odborné kritiky (viz např. hlavní cena folkového festivalu Porta z r. 1982 nebo nejlepší vokální projev na pražské Vokalíze 1982) si Navarová získala již v osmdesátých letech minulého století, kdy začala zpívat se skupinou Nerez.  Zpívání s touto skupinou bylo přitom pro Navarovou osudové i z osobního hlediska, kdy se během koncertu skupiny na Kubě seznámila se svým manželem Luisem.

Dobrá znalost španělštiny (kterou vystudovala na Karlově Universitě) se pak Navarové patrně hodila i v devadesátých letech, kdy začala spolupracovat s kolumbijským písničkářem a brilantním kytaristou Ivánem Gutiérrezem. Spolu s baskytaristou Karlem Cábou vytvořili trojčlenné uskupení „Tres“ a vydali stejnojmenné album (1995). Kolem dvojice Zuzana Navarová – Iván Gutérrez se posléze vytvořila skupina KOA – Mário Bihári (akordeon, klavír, klarinet), Camillo Caller (bicí a perkuse) a František Raba (kontrabas) a vzniklo album „Skleněná vrba“ (1999, za které dostala cenu Žlutá ponorka) a koncertní „Zelené album“ (2000).