Sacha Pitoëff (1920 - 1990)

Francouzský herec Sacha Pitoëff patřil k početné ruské emigraci, která v období mezi světovými války hledala štěstí v západní Evropě. Ale zatímco hromadná vlna exilu zaplavila Francii převážně až po bolševické revoluci, v případě rodičů Sachi Pitoëffa k tomu došlo již o něco dříve – jeho otec Georges Pitoëf (1884-1939, vlastním jménem Georgij Pitojev) odešel z Ruska již v roce 1905. Původně se usadil ve Francii, po sňatku s Ludmilou Smanov (1896-1951), známou později jako Ludmila Pitoëff, pak začal jako herec a divadelní režisér působit ve Švýcarsku.

Před filmovou kamerou se Pitoëff objevil poprvé v roce 1952 v rámci povídkového filmu SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ (Les sept péchés capitaux, 1952), později hrál menší role ve filmech s tématikou nedávné ruské historie (RASPUTIN – Raspoutine, 1954; ANASTÁZIE – Anastasia, 1956), u nás jej diváci mohli vidět také v populárních dobrodružných titulech (TŘI MUŠKETÝŘI – Les trois mousquetaires, 1961; KAPITÁN FRACASSE – Le capitain Fracasse, 1961), objevil se také v několika ambiciózních mezinárodních projektech s početným hvězdným obsazením (LADY L, 1965; NOC GENERÁLŮ – The Night of the Generals, 1967). Do encyklopedií dějin světového filmu pronikl svou kreací muže M v Resnaisově snímku LONI V MARIENBADU (L′année dernière à Marienbad, 1961).

Mezitím se Sacha Pitoëff prosadil ve světě divadla nejen jako herec, ale i jako režisér a svou práci zasvětil uvádění ruských autorů. Na různých pařížských scénách režíroval hlavně hry A. P. Čechova (Tři sestry, Racek, Strýček Váňa, Višňový sad, Ivanov), se svou vlastní divadelní společnosti účinkoval hlavně v Théâtre Moderne. Jako herec hrál i v dílech světové moderny, například ve hrách H. Ibsena nebo L. Pirandella.

V šedesátých letech navázal spolupráci také s televizí, kde mu bohatou škálu příležitostí přinesly hlavně historické seriály (LAGARDÈRE, 1967; SCHULMEISTER, CÍSAŘSKÝ ŠPIÓN – Schulmeister, espion de l′empereur, 1967). Jestliže se jeho filmové a televizní role nesly často ve znamení ruské národnosti, jednou takovou postavou svou filmografii symbolicky uzavřel v italském hororu INFERNO (1980).