Karel Čapek (1890 - 1938)

"Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví."

Ještě před ukončením svých studií (1917) nastupuje jako redaktor Národních listů a ve stejném roce vydává své první samostatně napsané dílo Boží muka (jeho prvním literárním počinem je však dílo Zářivé hlubiny a jiné prózy, které píše společně s bratrem Josefem). Roku 1920 vychází jedno z jeho nejslavnějších děl RUR, kde poprvé zazní slovo „robot" (vymyslel jej však Josef Čapek) označující umělé organismy s vlastní inteligencí (Primus a Helena). Tento pojem se stal světově užívaným universálním výrazem. V jednadvacátém roce jeho života se u něj poprvé projevuje Bechtěrevova nemoc, jež mu působila bolesti obratlů a kloubů po celý život. Tato nemoc byla také důvodem, proč nenarukoval jako voják do první světové války.

Snaží se tak aktivně působit na světové dění především v intelektuální oblasti. V krátkém sledu se stává redaktorem také v časopisu Nebojsa (1918) a v Lidových novinách (1921). Ve stejném roce, kdy nastupuje do Lidových novin a opouští Národní listy, jak z osobních (vyloučení jeho bratra z redakce), tak politických (protimasarykovská nálada) důvodů. V roce 1921 se rovněž stává dramaturgem a režisérem a dramaturgem Vinohradského divadla. V Lidových novinách vychází roku 1922 na pokračování další z jeho významných děl Továrna na absolutno a ve stejném roce píše pro Vinohradské divadlo divadelní hru Věc Makropulos. Roku 1923 vydává Čapek první ze svých cestovatelských spisů Italské lisy a rok na to vychází i Anglické listy společně s dílem Krakatit, v němž zásadně kritizuje odtrženost morálky a vědy.

V tuto dobu již Čapek dosahuje světového věhlasu jako intelektuál, překladatel (překlady Moliéra a Apolinaira), dramatik, novinář, amatérský fotograf a především spisovatel. Tento věhlas je hlavním důvodem, proč je jmenován (1925) prvním předsedou nově vzniklého mezinárodního literárního spolku PEN klub (stále aktivní). Do začátku druhé větové války sepisuje celou řadu dalších význačných děl: např. Dášenka čili život štěněte a Hordubal (1933), Povětroň (1934), cestopisů: Výlet do Španěl (1930), povídek: např. Povídky z jedné a druhé kapsy (1929). V tuto dobu patří Čapek k čelním představitelům nejvyšších intelektuálních kruhů a stává se blízkým osobním přítelem prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, o němž sepisuje trojsvazkové dílo Hovory s T.G.Masarykem (1928, 1931, 1935) a na ně navazující dílo Mlčení s T.G.Masarykem (1935).