Paul Misraki (1908 - 1998)   † 90 let

Hudební skladatel Paul Misraki patřil po několik desetiletí k významným osobnostem francouzské kinematografie, na svém kontě má hudbu k více než 130 filmům. Pocházel z židovské rodiny s italskými kořeny, jeho vlastní příjmení bylo Misrachi. Narodil se v Istanbulu, kde jeho otec tehdy pracoval pro pojišťovací společnost, poté strávil část dětství v Rumunsku, ve Francii se rodina trvale usadila v roce 1917. Již v sedmi letech zkomponoval Paul Misraki svůj první valčík a jako šestnáctiletý napsal první operetu, nikdy ovšem neuveřejněnou.

Kvůli svému židovskému původu odešel na začátku druhé světové války do Ameriky, kde se snažil propagovat francouzskou hudbu. Podnikl úspěšné turné po jižní Americe, později se spojil s Jeanem Renoirem a skládal hudbu pro jeho hollywoodské filmy, podepsán je i pod hudební vložkou několika argentinských filmů. Po skončení války se vrátil do Francie a pro režiséra Pierre Chenala napsal hudbu k filmu VELETRH SNŮ (La foire aux chimères, 1946). Pro pařížskou Alhambru pak složil úspěšnou operetu Chevalier Bayard (1948), později spolupracoval i s dalšími pařížskými divadly.

V poválečném období se Paul Misraki stal hojně zaměstnávaným skladatelem filmové hudby a proslul jako profesionál, který se dokázal přizpůsobit všem žánrům a atmosféře daného snímku. Ke spolupráci jej zvali nejslavnější režiséři, mnohokrát komponoval například pro Jeana Boyera, zmínku si zaslouží i práce pro zahraniční tvůrce jako byli Orson Welles (PAN ARKADIN – DŮVĚRNÁ ZPRÁVA – Mr. Arkadin, 1955) nebo Luis Buñuel (SMRT V ZAHRADĚ – La mort en ce jardin, 1956).

Misrakiho životopisci s oblibou zdůrazňují, že na jeho hudbu tančila také spoře oděná Brigitte Bardot ve slavném filmu ... A BŮH STVOŘIL ŽENU (Et Dieu... créa la femme, 1956) režiséra Rogera Vadima. S Misrakiho hudební invencí jsme se u nás mohli seznámit také díky dobrodružným filmům Bernarda Borderie (TŘI MUŠKETÝŘI – Les trois mousquetaires, 1961; RYTÍŘ PARDAILLAN – Le chevalier de Pardaillan, 1962). Pozornost si zaslouží i příležitosti ve filmech tvůrců nové vlny, především to byl režisér Claude Chabrol (BRATRANCI – Les cousins, 1958; NA DVA ZÁPADY – À double tour, 1959; HEZKÉ HOLKY – Les bonnes femmes, 1959). Z dalších významných osobností francouzské nové vlny jej ke spolupráci přizval například Jean-Luc Godard (ALPHAVILLE, 1965).