Petr Čepek (1940 - 1994)

Zamlklý tajuplný herec s temným pohledem bude navždy patřit do historie českého divadla a filmu. Petr Čepek se narodil v září 1940, v rodině manželů Karla a Milušky Čepkových. Oba jeho rodiče pocházeli z obce Hrabůvka v Beskydech. Maminka měla hudební vzdělání, otec miloval divadlo. O dva roky později do rodiny přibyl druhý syn – Karel. Když byly Petrovi asi tři roky, jeho otec umírá. Při operaci jej zastihla osudná plicní embolie. Děti i s maminkou se stěhují k babičce do Hrabůvek. Petr zde vypomáhal v okolních statcích a všemožně se snažil zastoupit otce. Po smrti babičky a dědečka se rodina přestěhovala do Ostravy – Poruby. Matka získala místo ředitelky hudební školy. Slušně placeným místem tak zaopatřila rodinu.

V roce 1962 probíhal studentský majáles a studenti DAMU prováděli na ulici různé vylomeniny. Samozřejmě nechyběla ani všudypřítomná StB. Avšak jen Ladislav Mrkvička byl zatčen, uprostřed závěrečných diplomových prací. Celá škola musela podepsat, že Mrkvička je rušivý element, podvraceč a musí být uvězněn. Studenti se báli a podepsali. Ale jeden nepodepsal – Petr Čepek. I když věděl, že dává všanc svoji profesní budoucnost, vrozený smysl pro spravedlnost a morálku mu nedovolily přidat svůj podpis k ostatním. Mrkvička ani Čepek pak diplom nezískali.

Po škole odchází Čepek ve skupině herců vedených Janem Kačerem do Ostravy do Divadla Petra Bezruče. Hned první role se stává úspěšnou – Andreas ve hře Milenci z kiosku. Tady začíná chodit se svou první ženou – baletní tanečnicí Janou. Manželství se však rozpadlo – pár nemohl mít děti. Mezitím v Praze v ulici Ve Smečkách vzniká nové divadlo. Jeho základem se má stát ostravská skupinka herců v čele s Janem Kačerem – Petr nesmí chybět! Zrodil se Činoherní klub. Čepek nebyl ambiciózním hercem. Ve hrách nechtěl být tím prvním a posledním na jevišti. Pracoval na svých postavách důkladně a pečlivě. Slavné jsou jeho role - Obsluhoval jsem anglického krále; Smyčka; Ten, který dostává políčky; John Gabriel Borkman. Nebyl to však jen vážný charakterní herec. Kolegové říkají, že nikdy nezkazil žádnou legraci a mnohdy byl i strůjcem mnoha kanadských žertíků. Činoherní klub se stal Čepkovou prací, ale též domovem. Tato svobodná a tvůrčí atmosféra vydržela jen tři roky – pak přišla sovětská okupace.

Bylo jen otázkou času, kdy si nesmírně nadaného herce všimne i film. Maličkou roličku mu nabídl Miloš Makovec ve filmu DVA Z ONOHO SVĚTA (1962). Hlavní roli mu poskytl až film HOTEL PRO CIZINCE (1966) Antonína Máši, kde ztvárnil básníka Petra Hudce. Spolupráci s Mášou měl Čepek rád. Podle jeho slov ho jiní režiséři zaškatulkovali do rolí násilníků, opilců a zvrhlíků. Přelomové bylo i setkání s Františkem Vláčilem. V jeho filmech ÚDOLÍ VČEL (1967) a ADELHEID (1969) vytvořil Čepek jedny ze svých nejlepších rolí. Roku 1971 mu Juraj Herz nabízí roli syfilitika Pavla Maliny v PETROLEJOVÝCH LAMPÁCH. Petr podrobně nastudoval chování lidí touto chorobou postižených. Další skvělé výkony podal v dílech jako MORGIANA (účetní Glenar), TŘI VETERÁNI (Bimbác), SVĚDEK UMÍRAJÍCÍHO ČASU (Jesenius), VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ (žárlivec Turek), BABIČKA (černý myslivec), JÁRÁ CIMRMAN LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (arcivévoda Ferdinand D'Este). Odmítl jako jeden z mála roli v normalizačním seriálu o majoru Zemanovi. Tu pak hrál Petr Štěpánek. Čepkovi však byla na dlouho znemožněna práce na Barrandově. Naštěstí, bratislavské studio ČST se ho obsazovat nebálo.