Alessandro Blasetti (1900 - 1987)

Alessandro Blasetti patří k významným italským režisérům dvacátého století, a i když se v počátcích své tvorby nevyhnul dnes zatracované éře tzv. bílých telefonů ani skryté propagaci fašismu, nyní je řada jeho filmů vnímána jako přelomové záležitosti italské kinematografie a vliv na poválečnou vlnu neorealismu mu nelze upřít. Alessandro pocházel z Říma, jeho otec byl hudebníkem a profesorem hry na hoboj. Původně navštěvoval církevní seminář, poté prošel Vojenskou akademií, vzdělání nakonec zakončil získáním titulu doktora práv na univerzitě v Římě.

Blasetti stál také u počátků italského zvukového filmu, v roce 1930 realizoval drama VZKŘÍŠENÍ (Resurrectio, 1930), který však přišel do kin až po později natočené PÍSNI LÁSKY (La canzone dell′amore, 1930) režiséra Gennara Righelliho. Se svým dalším filmem NERO (Nerone, 1931), parodií na antickou éru, sklidil Blasetti mimořádný úspěch, naopak titul MATKA ZEMĚ (Terra madre, 1931) byl pod oslavou venkova a zemědělců skrytou propagací fašismu (tento snímek vznikl s německou podporou a také v německé verzi).

Otevřené propagace fašismu se Blasetti dopustil filmem STARÁ GARDA (Vecchia guardia, 1934), který se vracel k nedávné historii Mussoliniho puče v roce 1922. V tomto případě však režisér narazil na nezájem diváků, který nemohlo vyrovnat Mussoliniho i Hitlerovo nadšení. Ve stejném roce ale natočil historický film 1860 (1934), který naopak patří k vrcholům jeho tvorby a dodnes spadá mezi nejlépe hodnocené počiny vracející se k citlivě vnímané historické éře sjednocení Itálie. Za zmínku stojí i film ALDEBARAN (1935), do nějž poprvé obsadil herečku Elisu Cegani (1911-1996). Později si ji vzal za manželku a Elisa Cegani se díky tomu pochopitelně stala hvězdou většiny jeho dalších filmů.

Koncem třicátých let upustil Blasetti ve své tvorbě od velkých témat, politických podtextů se ale úplně nezbavil. Vyšší umělecké ambice měly jeho další filmy zasazené do historických kulis, ve své době uvedené i v našich kinech, jako SOUBOJ NÁRODŮ (Ettore Fieramosca, 1938) nebo TAJEMNÁ MASKA (Un avventura di Salvator Rosa, 1939). Velkým úspěchem a dalším mezníkem Blasettiho práce byla komedie HOSTINA POSMĚVÁČKŮ (La cena delle befe, 1941) zasazená do renesanční Florencie. Tento film disponoval jednak nahými půvaby herečky Clary Calamai, zajímavý je dodnes i díky mileneckému páru Osvalda Valentiho a Luisy Feridy (oba byli na konci války popraveni), samozřejmě i tady hrála Elisa Cegani. Blasetti se nijak nesnažil zakrývat, že film byl natočen ve stejných dekoracích a s totožnými kostýmy jako o něco starší ŽELEZNÁ KORUNA (Il corona di ferro, 1940), která se do historie italské kinematografie zapsala nezvyklým užitím pohádkových motivů; za tento film obdržel Mussoliniho pohár na festivalu v Benátkách.