papež Jan Pavel II. (1920 - 2005)

Blahoslavený Jan Pavel II. (lat. Ioannes Paulus, it. Giovanni Paolo, vlastním jménem Karol Józef Wojtyła se narodil jako druhý syn a nejmladší ze tří dětí armádního důstojníka Karola Wojtyły a jeho ženy Emilie. Otec byl etnický Polák, matka měla litevský původ. 20. června 1920 byl pokřtěn ve wadowické bazilice Obětování Nejsvětější Panny Marie.

Po ukončení gymnázia s nejlepšími známkami zahájil studium polonistiky na Filozofické fakultě Jagellonské univerzity v Krakově. V té době se s otcem do Krakova přestěhovali. Válka však Karolovi znemožnila dále studovat, a tak po smrti otce nastoupil do zaměstnání v chemických závodech. Tady se spojil s podzemní organizací Unia, která byla svázána s katolickým prostředím a mimo jiné se snažila chránit ohrožené židy.

V roce 1943 se rozhodl studovat teologii a vstoupil do tajného Metropolitního duchovního semináře v Krakově a začal také podzemní studia na Teologické fakultě Jagellonské univerzity. Na kněze byl vysvěcen roku 1946, 1958 byl jmenován a vysvěcen pomocným krakovským biskupem. Za čtyři roky se stal kapitulním vikářem krakovské arcidiecéze, 1963 byl jmenován krakovským arcibiskupem, 1967 jej Pavel VI. jmenoval kardinálem a 16. října 1978 byl zvolen 264. papežem.

Hrál významnou roli ve světové politice. Nesporný je jeho podíl na rozpadu komunistických režimů ve střední a východní Evropě (byl blízko polskému dělnickému hnutí Solidarita) a na zlepšení vztahů katolické církve s ostatními církvemi. Během svého pontifikátu navštívil 129 zemí, více než kterýkoliv papež před ním. Hodně podporoval mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatosti. Svatořečil a blahořečil více lidí, než všichni jeho předchůdci dohromady. Ve svých katechezích a encyklice Evangelium vitae jednoznačně potvrdil tradiční církevní postoj k morální nepřípustnosti interrupce, antikoncepce a euthanasie.