Al Pacino 83 let

Jeden z nejuznávanějších herců filmové historie se prosadil v sedmdesátých letech a od té doby patří k stálým ikonám amerického filmu, kde obvykle ztvárňuje silné autoritativní postavy. Muž, který miluje černou barvu, Shakespeara a operu, zůstává jednou z posledních hollywoodských hvězd, které byly především pozoruhodnými osobnostmi.  Náleží již do druhé generace amerických přistěhovalců, kteří se narodili v USA, ale fakt je, že všichni jeho předci jsou ryzí Italové. Pacinovi americko-italští rodiče Salvatore Pacino a Rose Gerardi byli tak nadšeni z pokrokových možností Nového světa, že si hned dva roky po narození svého jediného syna vyzkoušeli vynález, který Itálie ještě dlouho neuznávala – rozvod, a šli si každý dál svojí cestou. Otec Salvatore se usadil v Kalifornii, kde začal jako obchodník a v Covině založil restauraci Pacino's Lounge, která ostatně stojí dodnes, ačkoli od devadesátých let nese název Citrus Grill. Pacinův otec zemřel v roce 2005 ve věku 82 let, ale do té doby se stačil ještě třikrát oženit a pořídit Alovi několik nevlastních sourozenců. Malý Al, vlastním jménem Alfredo James (25. 4. 1940) byl tiché a uzavřené dítě, které do svých sedmi let neopustilo dům bez dozoru prarodičů v Bronxu, původem Siciliánů z Corleone, u nichž se svojí matkou pobýval.

Začátky na jevišti (od r. 1963) nebyly snadné, spíš než s úspěchem se pojily s depresemi a chudobou, kdy si Al dokonce půjčoval na autobus, aby se dostal ke konkurzu některého avantgardního souboru. Protože se mu tyto výsledky příliš nezamlouvaly, přišetřil a v roce 1966 byl přijat do legendárního Actors Studia Lee Strasberga. Poté se všechno obrátilo tím správným směrem. Za roli opilého psychotika v mimobroadwayské inscenaci hry Israela Horovitze Indiáni chtějí Bronx získal divadelní cenu Obie pro nejlepší herce v sezóně 1966/67 a o rok později debutoval na Broadwayi ve hře Nosí tygr kravatu?, za níž byl vyznamenán prestižní cenou Tony. Na počátku sedmdesátých let působil na divadle v newyorském Lincoln Center, ale také v Bostonu, kde dokonce režíroval drama I. Horovitze Krysy.

Dvacet let, sedm oscarových nominací

První zkušenost s kamerou učinil v roce 1969, ačkoli se jednalo jen o malou roli v komedii Já, Natálie. Jeho druhý film Panika v Needle Parku (1971) už byl pořádnou příležitostí, ačkoli Pacinova hlavní role mladého narkomana a překupníka představovala trochu odbočení od tradičnějších divadelních ztvárnění, jež mu stačila vysloužit jistý respekt. V jednom z prvních filmů, jež realisticky pojednávají o problematice drogových závislostí, na sebe tolik upozornil, že si jej Francis Ford Coppola vybral do role Michaela Corleoneho v Kmotrovi, kterého právě začínal točit. A že měl z čeho vybírat, o roli usilovali Warren Beatty, Alain Delon, Burt Reynolds, Jack Nicholson, Ryan O'Neal, Robert De Niro i Robert Redford. Producenti i celé studio byli proti Pacinovi, režisér ale trval na svém neznámém italském favoritovi. Ačkoli Coppola všechny přesvědčil, Pacino žil v neustálé hrůze, že při sebemenší chybě bude nahrazen řadou slavnějších uchazečů.