Japonský režisér Sadao Saito se vrací svým snímkem Když jsem byl malý, byla válka do roku 1945, aby prostřednictvím příběhu dvou malých děti znovu upozornil na nesmyslnost ozbrojených konfliktů. V jeho filmu před námi nedefilují zástupy mrtvých, zmrzačených a trpících, ale o to více vynikne tragédie jednotlivce, jehož okolnosti vrhnou do neřešitelné situace a zničí ho. Malá Emi, která má japonskou matku a amerického otce, se narodila v letech válečné intolerance, aby ji potkal právě tento osud. Tajená japonskou rodinou před úřady i zfanatizovanými sousedy živoří celý svůj krátký život na statku své přísné babičky, aniž pochopí, proč tomu tak je. Umírá na absurditu tohoto světa dříve, než vůbec začne žít. I její o málo starší bratranec Taro se musí při hledání vztahu k ní vypořádat s problémy, jimiž by alespoň dětský svět neměl být zatížen. Válka však nic a nikoho nešetří, a neušetřila ani hrdiny tohoto filmu. Proto v jeho závěru tak silně zaznívá humanistická idea míru. (Filmový přehled)