Původem americký herec John Kitzmiller má v historii kinematografie významné místo jako první černoch, který zvítězil na festivalu v Cannes, v Evropě natočil celkem přes 40 filmů. Narodil se v Battle Creek v americkém státě Michigan a měl afroamerické kořeny, po studiích na střední škole v rodném městě pokračoval ve studiu chemie a dosáhl titulu inženýra. Za druhé světové války vstoupil do armády, v hodnosti kapitána pak v roce 1943 dorazil do Evropy a zúčastnil se osvobozovacích bojů v Itálii, po válce obdržel vyznamenání Victory Medal.
V padesátých letech točil John Kitzmiller několik filmů ročně, ke spolupráci jej přizval například režisér Sergio Corbucci (CIZÍ ZEMĚ – Terra straniera, 1954; HOŘKÉ VODY – Acque amare, 1954), znovu pracoval také s Albertem Lattuadou a ve filmu SVĚTLA VARIETÉ (Luci del varietà, 1950) ztvárnil amerického hudebníka Johnnyho. Kromě Itálie točil také ve Francii, mezinárodní triumf zaznamenal s jugoslávským válečným filmem ÚDOLÍ MÍRU (Dolina mira, 1956). Právě za tento film byl oceněn jako nejlepší herec na filmovém festivalu v Cannes, což mu následně přineslo další nabídky například z Británie (THE NAKED EARTH, 1958) nebo z Německa.
Nejčastěji ale nadále točil v Itálii, jako výrazný typ našel uplatnění především v dobrodružném žánru, počátkem šedesátých let také v tehdy oblíbeném žánru sandálu a meče. Z této doby připomeňme alespoň filmy PIRÁTI Z POBŘEŽÍ (I pirati della costa, 1960) nebo SYN KAPITÁNA BLOODA (Il figlio del capitano Blood, 1962). Ke zviditelnění – i když jen v menší roli – přispěla také účast na bondovce DR. NO (1962), naopak jeho poslední výstup před kamerou se odehrál v rozměru titulní role v mezinárodní koprodukci CHALOUPKA STRÝČKA TOMA (Onkel Toms Hütte, 1965).
Krátce před smrtí uzavřel John Kitzmiller manželství a v prosinci 1964 se v Bělehradě jeho ženou stala jugoslávská kráska Dusia Bejić. Dva měsíce poté ale Kitzmillera skolila cirhóza jater, zemřel v Římě 23. února 1965 ve věku 51 let.