Andreina Pagnani (1906 - 1981)   † 74 let

Herečka Andreina Pagnani je v rodné Itálii dodnes známá díky seriálu o komisaři Maigretovi, své místo v historii italské kinematografie má i jako dlouholetá životní partnerka slavného Alberta Sordiho (1920-2003). Narodila se v Římě a pocházela z prostých poměrů, v dětství se učila hrát na klavír a harfu, v polovině dvacátých let 20. století se nakonec stala divadelní herečkou a svou profesionální kariéru zahájila v několika divadelních společnostech.

Ve druhé polovině třicátých let se znovu věnovala hlavně divadlu, od roku 1938 vedla vlastní divadelní společnost Pagnani-Cialente, v sezóně 1938-1939 slavila velké úspěchy na římské scéně Teatro Eliseo. S přirozeným šarmem a elegancí ztvárňovala zásadní ženské postavy domácího i světového repertoáru, vynikla například v Shakespearových Veselých paničkách windsorských, excelovala také v díle L. Pirandella nebo G. B. Shawa.

Za války se po delší odmlce dostala do filmových studií, vedlejší roli tety Ortensie hrála v dramatu ZJEVENÍ (Apparizione, 1943) francouzského režiséra Jeana de Limur, po válce se v menší roli jeptišky objevila ve Fredově adaptaci Hugova románu BÍDNÍCI (I miserabili, 1947). Do doby druhé světové války spadá také seznámení s Albertem Sordim. Setkali se v roce 1942, Andreina Pagnani byla v té době na vrcholu své slávy divadelní herečky, Sordi o čtrnáct let mladší začínající umělec v kabaretech. Přesto v sobě našli zalíbení a strávili spolu devět let.

Kromě divadla a filmu nacházela Andreina Pagnani od třicátých let bohaté uplatnění v rozhlase a u dabingového mikrofonu. Pro italskou distribuci namlouvala největší americké hvězdy jako Marlene Dietrich, Bette Davis, Katharine Hepburn nebo Greta Garbo, dabovala také zahraniční herečky hrající v italských filmech. V její pozdější filmografii můžeme najít několik společných filmů s Albertem Sordim z doby, kdy spolu již nežili, při natáčení se ale prakticky nesetkali (NEDĚLE JE VŽDY V NEDĚLI – Domenica è sempre domenica, 1958; POSLEDNÍ SOUD – Il giudizio universale, 1961). Sluší se nicméně dodat, že Alberto Sordi měl ve svých pozdějších vzpomínkách pro Andreinu Pagnani jen slova úcty a pokory. Filmová kamera ji zachytila naposledy v manželské dvojici se slavným komikem Totò ve veselohře VELITEL (Il commandante, 1963).