Stella Zázvorková (1922 - 2005)

"Miluju smích, toužím ho slyšet z publika, jedná se o určitou formu narkotika. To je můj balzám, elixír mládí."

Po nižším gymnáziu se neúspěšně pokoušela dostat na Stání konzervatoř. Vystudovala tedy anglickou internátní školu. Velmi dobře prý ovládala sedm cizích jazyků. Nakonec se přeci jenom touha po hraní zvítězila. V letech 1939 – 1940 navštěvovala hereckou školu při divadle E. F. Buriana. Následující rok již započala s pravou hereckou prací. Prošla Dětským divadlem Míly Mellanové (1941 – 1944), Větrníkem (1945 – 1946), Divadlem satiry (1946 – 1948), Realistickým divadlem (1949 – 1950), Divadlem D 34 (1950 – 1955), Divadlem ABC (1955 – 1962) a Městskými divadly pražskými (1962 – 1993), kde už ale od roku 1985 pracovala na poloviční úvazek. Hostovala i na dalších divadelních scénách.

Stella Zázvorková byla herečkou nezdolného temperamentu. Všechny její role byly obdařeny velkou životností a elánem. I když měla velké dramatické nadání pro charakterově titěrné kreace, proslavila se jako jedna z největších českých ženských komiků 20. století. Její škála byla opravdu obdivuhodná. Přes rázovité manželky, semetriky, klepny, paničky a sousedky, jež ještě více potrhovala mluveným projevem výrazným hlasem a rychlou gestikulací, se dostala až ke starým kyselým babkám a hodným babičkám.

Na divadelních prknech se předvedla jako Célie („Domnělý paroháč“), Tornado Lou („Limonádový Joe“), Mastilka („Fidlovačka“), Elisabeth („Těžká Barbora“), matka („Třetí přání“), Tekla („Ženitba“), Lýdia („Purpurový ostrov“), Melanie („Pan Hamilkar“), paní Vogelová („Bouře ve sklenici vody“), Paddyová („Podivná paní Savageová“) a Vachová („Srpnová neděle“), Ona („Staromódní komedie“), sestra („Třináctá sestra“), Coco Pinchrdová („Ten, kdo utře nos“), Boylová („Past na myši“) a nebo císařovna Marie Terezie („Milá máti, milá dcero“).