Italský režisér Nunzio Malasomma má na svém kontě čtyřicet filmů různých žánrů, nejvíce jej proslavila éra tzv. filmů bílých telefonů ve 30. a 40. letech dvacátého století. Pocházel z významného historického města Caserta na jihu Itálie, původně studoval technické obory a dosáhl titulu inženýra. Po studiích se ale začal věnovat novinařině a spolu s Lucianem Doriou založil v roce 1920 časopis Fortunio se zaměřením na film a divadlo.
Kromě průměrné, i když divácky vděčné produkce se Malasomma několikrát dostal i ke kvalitnějším předlohám a velkým úspěchem byl například film SLEPÁ ŽENA ZE SORRENTA (La cieca di Sorrento, 1936) se začínající Annou Magnani v hlavní roli. Během třicátých let se Nunzio Malasomma znovu vracel do Německa a některé filmy z jeho německé produkce byly uvedeny i u nás, například drama SVATÁ LEŽ (Die fromme Lüge, 1938) nebo detektivka RUDÉ ORCHIDEJE (Rote Orchideen, 1938) s mezinárodní hvězdou Olgou Tschechowou v hlavní roli operní pěvkyně Marie. Z Malasommových italských filmů se do československých kin dostala nenáročná, ale svižně natočená a zábavná komedie BYLO NÁS SEDM SESTER (Eravamo sette sorelle, 1939).
Vytíženým režisérem zůstal i za druhé světové války, několikrát točil například s dalším dobovým idolem Amedeem Nazzarim (SCAMPOLO, 1942). Po filmu DÁMA V ČERNÉM (La signora in nero, 1943) se na delší dobu odmlčel, větší pozornost mu získal znovu až další poměrně zdařilý titul komediálního žánru ĎÁBEL V KLÁŠTEŘE (Il diavolo in convento, 1950). Po několika letech byl znovu úspěšný s komedií ROZKOŠNÍ A PROLHANÍ (Adorabili e bugiarde, 1958), závěr jeho filmařské dráhy je ale spojen s dobově žádanými žánry, s nimiž nebyl zcela ztotožněn. Byl to antický příběh z žánru sandálu a meče VZPOURA OTROKŮ (La rivolta degli schiavi, 1960) nebo western PATNÁCT ŠIBENIC PRO VRAHA (Quindici forche per un assassino, 1968).
Nunzio Malasomma zemřel v Římě 12. ledna 1974 ve věku 79 let.