Evžen Sokolovský (1925 - 1998)

Evžen Sokolovský začínal v Horáckém divadle v Jihlavě (1947-54), po angažmá v Divadle S. K. Neumanna v Praze a Kladně byl v letech 1959-67 hlavním režisérem Státního divadla v Brně. Zde spolu s M. Hynštem, A. Hajdou a dramaturgem Bořivojem Srbou rozvíjel program apelativního politického divadla inspirovaného epickým divadlem B. Brechta (Zadržitelný vzestup Artura Uie, Kavkazský křídový kruh) a sovětskou divadelní avantgardou (Majakovskij: Mysteria buffa), jehož součástí byly i domácí původní hry (L. Kundera: Totální kuropění).

Během svého pedagogického působení na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a později na Divadelní fakultě AMU v Praze vychoval řadu talentovaných divadelních režisérů, z nichž Peter Scherhaufer, Zdeněk Pospíšil a Eva Tálská vytvořili svou činností v brněnském divadle Husa na provázku v 70. a 80. letech osobitou kapitolu českého moderního divadla.

Sokolovský byl v letech 1967-69 režisérem činohry Národního divadla v Praze, poté uměleckým šéfem Divadla E. F. Buriana. Zatímco ještě na přelomu 60. a 70. let v divadle vytvářel výrazná představení Brecht-Feuchtwanger-Marlowe: Život Eduarda II. Anglického), pak jeho pozdější divadelní režie nepřesahovaly běžný průměr.

Od roku 1970 se jako režisér znormalizované televize, kde v průběhu 70. a 80. let natočil nejpříznačnější díla domácí "socialistické" seriálové tvorby (Nejmladší z rodu Hamrů, Muž na radnici, Zákony pohybu, a především "biografický" seriál Klement Gottwald), významně podílel na cílené propagandě značně zkreslujícího pohledu vládnoucí komunistické strany na historii i na současnost.