Bohumil Vávra (1916 - 2007)

Bohumil Vávra vystudoval v Praze Státní konzervatoř (1935), ještě před dokončením studií nastoupil do stálého angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1934-1938), kde v té době působilo více českých herců. Pak se vrátil do Prahy, kde našel uplatnění v divadle Unitarie a krátce dokonce v Národním divadle (1938-1940). Za okupace hrál v Českém divadle v Olomouci (1940-1942), na deset následujících sezón potom zakotvil v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1943-1953). V této době byl také poprvé osloven filmaři, jednalo se o nevelkou roli v osvětovém filmu ROZHOVOR VE VLAKU (1947).

Na filmové plátno vstoupil Bohumil Vávra znovu po dlouhých letech postavou domovníka v tragikomedii NIKDO SE NEBUDE SMÁT (1965). Výrazněji na sebe upozornil jako farář v poválečném dramatu ADELHEID (1969), jednu z hlavních rolí pak vytvořil ve filmu KOLONIE LANFIERI (1969). V dekádě sedmdesátých let natočil řadu filmů průměrných kvalit, za zmínku stojí jeho několikeré vystoupení v příbězích z pravěku natočených podle románů Eduarda Štorcha (OSADA HAVRANŮ, 1977; NA VELIKÉ ŘECE, 1977; VOLÁNÍ RODU, 1977). Diváci si jej ale připomenou především v častěji reprízovaných filmech KOČIČÍ PRINC (1978) nebo LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979), v rolích staříků se objevil také ve snímcích PRÁZDNINY PRO PSA (1980) nebo JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ SPÍCÍ (1983).

Koncem osmdesátých let začal Bohumil Vávra vystupovat častěji také v televizi, znovu ale dostával menší role ve filmech, v retrospektivním titulu VRACENKY (1990) vytvořil postavu učitele, v pohádce JAK SI ZASLOUŽIT PRINCEZNU (1995) jej můžeme zaznamenat v roli zahradníka. Byl osloven také pro práci v koprodukčních projektech, menší role dostal i v několika televizních seriálech. Kromě práce před kamerou účinkoval také v rozhlase nebo dabingu.

Bohumil Vávra zemřel v Praze 14. září 2007 ve věku 90 let.