Jiřina Bohdalová 92 let

Dáma českého filmu Jiřina Bohdalová se narodila 3. května 1931 v Praze. Její otec František Bohdal byl vyučeným truhlářem, matka Marie Bohdalová (roz. Brunnerová) pracovala jako služebná a ve volném čase se s oblibou věnovala ochotnickému divadlu. V tomto ohledu měla velký vliv i na svou dceru: jako malou ji zapsala do baletní školy Niny Gordon-Mládkové a následně i do komparzu. Maminčinou zásluhou také zazářila jako dětská hvězdička v němém filmu PIŽLA A ŽIŽLA NA CESTÁCH (1937) nebo v prvorepublikové veselohře MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ (1940).

Za vážnými rodinnými důvody se po nějakou dobu skrývalo zatčení a vyslýchání jejího otce Státní bezpečností v roce 1954. Tuto neblahou událost poprvé zveřejňuje v úspěšné životopisné knize Měla jsem štěstí na lidi, kterou zpracovala společně s Petrem Horou-Hořejším. V jedné z kapitol se svěřuje i s tím jak StB držela ve vazbě a vyslýchala i jí, o dramatické situaci u soudu, který jejího otce odsoudil na 15 let vězení (z vězení ho propustili až po dlouhých 6 letech). Z této doby se také odvíjeli dohady o tom, proč se jméno Jiřiny Bohdalové objevilo v záznamech StB, proti kterým se herečka bránila s úspěchem i soudně. Po uvěznění otce se rázem musela postarat nejen sama o sebe, ale také o svou matku, kterou postihla srdeční slabost, o svou mladší sestru Jaroslavu a především o svou dceru. Po menších překážkách se vrátila na DAMU, kterou v roce 1957 ukončila rolí v absolventském představení Josefina, kterého se zúčastnil i Jan Werich.

Od Jana Wericha také dostala nabídku na angažmá v Divadle ABC, kterou velmi vděčně přijala. Později hrála i v dalších Městských divadlech pražských. Od roku 1967 až dodnes se však stalo její domovskou scénou Divadlo na Vinohradech. Na scéně Vinohradského divadla excelovala například jako Erži Orbánová v Kočičí hře Istvána Örkönyiho, dramatik Jiří Hubač pro ni napsal Kláru z Domu na nebesích, v někdejším divadle ABC excelovala v hlavní roli tehdy populární veselohry Idiotka.

Ve šťastnějších obdobích herecké kariéry vynikla nejen v postavách komediálně laděných: AŽ PŘIJDE KOCOUR (1963), KRÁL KRÁLŮ (1963), KOMEDIE S KLIKOU (1964), BÍLÁ PANÍ (1965), DÁMA NA KOLEJÍCH (1966), SVĚTÁCI (1969), ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU (1970), ŽENY V OFSAJDU (1971), BULDOCI A TŘEŠNĚ (1981), ale také dramatických: UCHO (1969), BYLI JSME TO MY (1990) a CORPUS DELICTI (1991). Zejména osobité jsou její herecké výkony v rolích, kde je komediální rovina nenapodobitelně propojena s dramatickým napětím: HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK (1964), PĚNIČKA A PARAPLÍČKO (1970), SMÍCH SE LEPÍ NA PATY (1986), JEDNA KOČKA ZA DRUHOU (1993). Za hlavní role ve filmech NESMRTELNÁ TETA (1993) a FANY (1995) si odnesla dva České lvy.