Luigi Zampa (1905 - 1991)

Významný italský režisér poválečného období. Pocházel z chudé dělnické rodiny. Prostředí a doba, ve které vyrůstal, ovlivnily celou jeho tvorbu. Život člověka v nedostatku, válka a italský fašismus byla témata, ke kterým se opakovaně vracel v různých úhlech pohledu. Jeho bratr Rento je otcem Renta Curcia, známého levicového extremisty.

Již roku 1941 se Zampa dočkal celovečerní režijní premiéry. Natáčel i během války. U nás vesměs neznámé filmy SLEČINKY (1942), ČERNÉ SVATEBNÍ ŠATY (1943), AMERIČAN NA DOVOLENÉ (1945). Mezi lety 1944-1945 byl přidělen k filmovým jednotkám italské armády. Tato doba ho velmi poznamenala. Po válce se stal jedním z účastníků silné neorealistické vlny, kdy začala spolupráce s nejznámějšími skladateli (většinou N. Rota), scénáristy a herci (často Alberto Sordi). Do tohoto období patří filmy ŽÍT V MÍRU (1946), ANGELINA (1947) a některé další.

Ve spolupráci se scénáristou V. Brancatim vytvořil satirickou trilogii TĚŽKÁ LÉTA (1948), ANNI FACILI (1953), L'ARTE DI ARRANGIARSI (1954) s Albertem Sordi. Je zde vyobrazena před a poválečná kontinuita fašistického intrikaření v širším časově - sociálním měřítku. Religiózně laděné drama s J. Gabinem SPÍŠ PROJDE VELBLOUD (1950) provázel skandál konfliktu se scénáristou Zavattinim, který se kvůli zásahům do scénáře po uvedení od filmu distancoval. Veliké pozornosti a pozitivního ohlasu kritiky se dočkal PROCES MĚSTA (1952), za který dostal stříbrnou stuhu pro nejlepší režii. Úspěchu se dočkala i ŘÍMANKA (1954) na téma Alberta Moravy (stejnojmenný román z roku 1947). Pozornosti a širší obliby se film dočkal zejména díky obsazení Lollobrigidy.

60. léta se nesou zejména ve znamení komedie, kterou si stále hlasitěji žádá i publikum. NESNÁZE S KARIÉROU (1960) a IL MEDICO DELLA MUTUA (1968) (obě znovu se Sordim), OTÁZKA CTI (1965) a řada dalších. S komediemi je publikum spokojeno, kritika již méně. Jeho filmy se zdají být stále více konvenční, ačkoli tento trend začíná být čitelný již koncem let 50.