Helga Čočková 82 let

Helga Čočková se narodila 26. listopadu 1941 v Ostravě. Od malička se zajímala o herectví, navštěvovala ostravské recitační a dramatické kroužky a dostávala také dětské role v tamním rozhlasovém studiu a státním divadle. Ve 13 letech se stala první dětskou hlasatelkou ostravského vysílání Československé televize. Hlásila se na chemickou průmyslovku (zajímala se o organickou chemii), ale neúspěšně. Pak se rozhodla zkusit to na DAMU a u zkoušek uspěla hned napoprvé. Ve stejném ročníku tehdy byli např. Ladislav Mrkvička, Josef Abrhám či Jiří Krampol. Když byla na DAMU ve 4. ročníku, tak se jí těsně před absoluteriem roku 1962 zhroutil svět. Účastnila se totiž zájezdu do Itálie, kde se konal festival divadelních škol. Jedna ze studentek DAMU tam však zůstala, což poznamenalo celý ročník. Zbývající studenti byli obviněni z komplotu a někteří vyloučeni ze školy. A mezi vyloučenými byla i Helga. Rok a půl pak pracovala jako elektrikářka v Pozemních stavbách v Ostravě, než jí dovolili školu dokončit. Po dalších dvou letech, kdy hrála v shakespearovském muzikálu v Německu, se dostala na jeviště Státního divadla v Ostravě.

Helga odešla na čas do ostravského angažmá, a přestože zanedlouho opět začala filmovat, přerušení jejího hvězdného nástupu na samém začátku 60. let bylo citelné. Kvůli jejímu „vroubku“ s majálesem bylo zakázáno promítat filmy, ve kterých hrála (jednalo se tedy o TRANSPORT Z RÁJE a DVA Z ONOHO SVĚTA). Od roku 1967 byla členkou činohry Národního divadla v Praze, kde během šestadvaceti sezon vytvořila přes 60 nepříliš význačných rolí. V této době se ve filmu často objevovala v detektivkách: STRACH (1967), ALIBI NA VODĚ (1965), SMRT ZA OPONU (1966), PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA (1970), MOTIV PRO VRAŽDU (1974). Bohužel ve Zlaté kapličce neměla počátkem 70. let štěstí na prostředí normalizačního vedení. Z důvodu politického „nezařazení“ jí hrozil vyhazov a tak v šestaosmdesátém podepsala přihlášku do strany. Zůstala v Národním divadle a byla vzata tzv. na milost. Oficiálně se zachránila, ale přátelé se na ni dívali skrz prsty. Mimo Národního divadla hrála nějakou dobu v divadle Na Zábradlí.

Diváci ji znají z dlouhé řady televizních inscenací a seriálů. A právě jedna taková seriálová role ji uvedla v širokou známost. Její Irena Štrosmajerová, jež byla nezvedenou dcerou svérázného doktora Štrosmajera (Miloš Kopecký) v legendární NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA (1977), se stala nezaměnitelnou a nezapomenutelnou. Na seriálovou Irenu se mohou diváci těšit i ve třetí řadě NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA – NOVÉ OSUDY, která bude premiérově uvedena 26. září 2008. Zde na ni čeká úloha starostovy ženy (Jiří Bartoška) a matky (Lucie Vondráčková). Zahrála si i v seriálu HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO (1968) a ve 30. PŘÍPADECH MAJORA ZEMANA (1974).

Byla provdaná za slovenského režiséra Júlia Matulu, od roku 1984-1987 užívala jména Matulová a v manželových psychologicky laděných filmech vytvářela vedlejší ženské party: KARIÉRA (1984), MUŽ NA DRÁTĚ (1986), HAUŘI (1987), STUPNĚ PORAŽENÝCH (1988). Několikrát ji připadla role učitelky a sice v rodinném filmu INDIÁNI Z VĚTROVA (1979), v retrofilmu REBELOVÉ (2001) či v seriálu JOSEF A LY (2004). S režisérem Matulou má dva syny, z nichž se ani jeden herectví nevěnuje.