Vlasta Fabianová (1912 - 1991)

Nejen herečka, ale i pedagožka vystudovala herectví na pražské konzervatoři u profesorů Deyla, Suchánkové a Laudové. Absolvovala v roce 1932. Krátce byla členkou Švandova divadla a v roce 1933 odešla do angažmá do Státního divadla v Brně. Od roku 1941 do nuceného odchodu do důchodu v roce 1977 byla členkou činohry Národního divadla v Praze. Na to, že už na konzervatoři začala Fabianová růst ve velikou herečku, ukazuje fakt, že už v roce 1932 zaskakovala v Národním divadle za tehdy nemocnou hereckou legendu Annu Sedláčkovou. Množství rozmanitých úkolů, které jí poskytovalo brněnské angažmá, velice rychle školilo mladou herečku, a tak do Národního divadla už vstoupila sebevědomá herecká hvězda, kterou nemohlo nic zaskočit. Z brněnských rolí jmenujme Maryšu (Mrštíkové), Hippodamii (J. Vrchlický), nebo Roxanu (Rostand - Cyrano z Bergeracu). V tomto období bylo její herectví živelné a emocionální a na diváky působil její krásný, mladický, dozrávající ženský zjev.

Se svou přítelkyní Danou Medřickou vytvořila hereckou kreaci v legendární inscenaci Kočičí hry Istvána Örkényho. Její Gisela nebyla zhrzená stařena na invalidním vozíku, ale hrdá majestátní dáma s pevným hlasem a gesty. U příležitosti 300. reprízy jí bylo uděleno jedno z nejvyšších maďařských státních vyznamenání. V této hře také hostovala po odchodu do důchodu ještě 5 let až do smrti Medřické.

Film objevil talentovanou herečku krátce před příchodem do Prahy. Poprvé se na plátně objevila v roli Ríšovy bytné v melodramatu POHÁDKA MÁJE z roku 1940. Už v dalším filmu - Fričově DRUHÉ SMĚNĚ dostala titulní roli Marie Gregorové, jejíž muž (Z. Štěpánek) je křivě obviněn z vraždy údajného Mariina milence. Následovala Pavla Zejdová v RUKAVIČCE, princezna Marie Luisa v TANEČNICI a také role hrdé kněžny Andresové v posledním protektorátním filmu PRSTÝNEK. I když se do kostýmu traktoristky nebo družstevnice nehodila, i po válce a v 50. letech se objevovala ve filmu, především v rolích aristokratek a jinak vznešených a hrdých žen. Taková byla její kněžna Ellén ve VELKÉM DOBRODRUŽSTVÍ, dáma se závojem v KRAKATITU, lesní víla Rosava ve STRAKONICKÉM DUDÁKOVI, nebo Hermína Hrdličková v dramatu JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA. Dále hrála např. ve filmech ANDĚL NA HORÁCH nebo MORÁLKA PANÍ DULSKÉ po boku Zdeňky Baldové. Jako dcera stejné herečky se objevila také v komedii PÁTÉ KOLO U VOZU, kde vytvořila roli Zdeňky Janurové, která spolu se svou rodinou starou babičku na odpočinku vykořisťuje. Svojí divadelní roli Věry Mixové, ženy odmítající se smířit s přibývajícími léty, v Hrubínově hře SRPNOVÁ NEDĚLE vytvořila v roce 1960 i na filmovém plátně. Od té doby už na Fabianovou čekaly jen poslední čtyři role. V roce 1966 to byla dáma v šedém v parodii FANTOM MORRISVILLU, v roce 1978 Emilie Kolářová - Mladá v Menzelových BÁJEČNÝCH MUŽÍCH S KLIKOU a přísná Edova matka v komedii SETKÁNÍ V ČERVENCI a poslední rolí byla hraběnka Eleonora v KONCERTU NA KONCI LÉTA Františka Vláčila z roku 1979.

Stejně jako její kolegové z divadla, byla i Fabianová vyhledávána televizí už v jejích ranných počátcích. A tak ji diváci mohli vidět např. jako Vilímkovu bývalou ženu v ROMANCI ŠTĚDROVEČERNÍ, osamělou paní Novákovou v TETINCE, Elišku Zavřelovou v inscenaci TICHÝ SVĚDEK, paní Blaženu v detektivce z období gotiky ZLOČIN NA ZLENICÍCH HRADĚ, dále v inscenacích TVRDOHLAVÁ ŽENA ANEB ZAMILOVANÝ ŠKOLNÍ MLÁDENEC, SAMOTA, HOLKA MODROOKÁ, nebo LIDÉ NA KŘIŽOVATCE. Naposledy spolu s Nelly Gaierovou vytvořila komickou dvojici potrhlých svědkyní vraždy v sedmém dílu seriálu DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY. Fabianová byla také vynikající recitátorkou a často se objevovala v rozhlase.