Dagmar Frýbortová se narodila 10. srpna 1925 v Praze. Už od dětství toužila stát se tanečnicí. V roce 1940 se v patnácti letech nechala zapsat do komparsního rejstříku a vytvořila několik filmových rolí. Po soukromém školení u Loly Skrbkové studovala v letech 1941 – 1946 dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře (ke konci války byla totálně nasazená).
Ve filmu i na divadle vytvářela různé kladné moderní dívčí úlohy, temperamentní s atraktivním zjevem a vytříbeným hlasovým projevem. Často se jednalo o postavy dcer a role milovnické. Ale během svých krátkých angažmá a na konzervatoři se objevila jen v několika divadelních inscenacích: „Ion“ (Polosbor Kreusiných služek), „Princezna Pampeliška“ (Princezna Pampeliška), „Nasredin“ (Lid akšehirský) nebo „Přišel na večeři“ (Jana).
Ještě jako komparsistka debutovala na počátku 40. let v rolích studentky ve filmu PROSÍM, PANE PROFESORE! (1940) Zdeňka Gino Hašlera a dále prodavačky v módním salónu, adeptky herectví a svedené manikérky Anny v melodramatech a dramatech J. A. Holmana RUKAVIČKA (1941), MODRÝ ZÁVOJ (1941) a VELKÁ PŘEHRADA (1942).
První dvě velké filmové postavy vytvořila na sklonku války: dcera velkostatkáře a starosty Jana Bartoše (Ludvík Veverka) a jeho ženy Julie (Helena Friedlová) Ema v detektivce Oldřicha Nového a Antonína Zelenky ČTRNÁCTÝ U STOLU (1943) a dívka spisovatele Jakuba Gardena (Miroslav Homola) Jindřiška ve Slavínského komedii NEVIDĚLI JSTE BOBÍKA? (1944).