Madeleine Sologne (1912 - 1995)

Francouzská herečka Madeleine Sologne zazářila jako filmová hvězda za druhé světové války, její popularita však odezněla po krátké době. Narodila se jako Madeleine Vouillon do sociálně slabé rodiny v La Ferté-Imbault, po smrti otce odešla v šestnácti letech do Paříže a vyučila se švadlenou v módním závodě Carline Reboux, v němž také nějaký čas pracovala, později si ale otevřela vlastní obchod. V roce 1936 se provdala, jejím manželem se stal filmový architekt Jean Douarinou (1906-1987), který se pohyboval v prostředí levicově orientovaných filmařů. Z toho také pramení první participace Madeleine Sologne ve filmech se sociální tématikou pořízených na objednávku francouzské Komunistické strany (ŽIVOT JE NÁŠ - La vie est à nous, 1936; ČAS TŘEŠNÍ - Le temps des cerises, 1937).

Svou éru největší popularity prožila Madeleine Sologne v roce 1943, její nejslavnější film VĚČNÝ NÁVRAT (L'éternel retour, 1943) byl ale zároveň její labutí písní. V novodobém příběhu Tristana a Isoldy vytvořila pár s Jeanem Maraisem a její novou image s blonďatými rovnými vlasy (kterou si vyžádal režisér Jean Delannoy) napodobovaly dívky po celé Francii. Těsně před koncem války hrála s Michelem Simonem v adaptaci části Balzacova románového cyklu Lesk a bída kurtizán (VAUTRIN, 1944). Se Simonem se pak setkala ve filmu VEČER ČEKEJTE PŘÍTELE (Un ami viendra ce soir, 1945), jímž se francouzská kinematografie hned po válce poměrně zdařile vyrovnala s obdobím okupace a kolaborace s Němci; kritici ovšem tehdy došli k závěru, že snahu o realistické vyznění kazila právě Madeleine Sologne jako příliš éterická a hvězdná bytost. Nevšední příležitost dostala ještě v roli dočasně osleplé cirkusové umělkyně v dramatu VELETRH SNŮ (La foire aux chimères, 1946), v němž se o její přízeň ucházeli Erich von Stroheim.

Nedlouho po válce ale její kariéra začala upadat, koncem čtyřicátých let odehrála již jen několik menších rolí, pak se však začala s úspěchem věnovat divadlu (Hamlet, Trojská válka nebude), a to nejen v Paříži, ale i na divadelních festivalech. K filmu se vrátila po desetileté přestávce rolí matky hlavní hrdinky v melodramatu PROSTĚ LÁSKA (Il suffit d'aimer, 1960), naposledy se objevila v Gobbiho francouzsko-italské kriminálce ČAS VLKŮ (Le temps des loups, 1969), na přelomu 60. a 70. let příležitostně účinkovala i v televizi. Mezitím se rozvedla s Douarinouem a jejím druhým manželem se pak stal filmový producent Leopold Schlosberg. Po jeho smrti v roce 1976 se Madeleine Sologne definitivně stáhla do ústraní. Zemřela v domově důchodů ve Vierzon 31. března 1995 ve věku 82 let.