Libuše Geprtová (1941 - 2005)

Libuše Geprtová se narodila 21. prosince 1941 v Kolíně. Na svět přišla jako druhé z dvojčat. Narodila se do intelektuální spořádané a vážené rodiny. Rodinnou historii poznamenala brzká úmrtí na onkologická onemocnění a ani jí samotné se tento osud nevyhnul. Otec zemřel, když bylo Libuši 25 let. Bratr dvojče později emigroval a starší sestra zemřela po těžké nemoci. Libuše nějakou dobu učila ve Zlonicích za Slaným, pak v Hořicích.

Roku 1971 přišla velká herecká nabídka z Barandova. Režisér Antonín Moskalyk připravoval nové zpracování Babičky od Boženy Němcové a Libuši Geprtové byla nabídnuta role bláznivé Viktorky. V diváckém povědomí stále zůstávala Viktorka Jiřiny Štěpničkové z BABIČKY z roku 1940, takže srovnávat bylo s čím. Ale Libuše Geprtová pochopila režisérův záměr natočit nový přepis Babičky jako psychologickou zpověď žen (babičky, Barunky, kněžny, Hortensie a Viktorky) a i Viktorku pochopila tak, jak ji Němcová napsala. Svou roli zvládla tak bravurně a do Viktorky se vžila tak dokonale, že se stala její takřka životní rolí a v diváckých srdcích zůstala dodnes.

V roce 1973 udělala zásadní rozhodnutí a přijala angažmá v Divadle na zábradlí. O uvolněném místě jí tehdy informoval její blízký kolega herec Oldřich Vlach. Její divadelní kariéra je nejvíce spjata právě s tímto divadlem a režisérem Evaldem Schormem. Zdejší angažmá trvalo něco přes 30 let. Ve 30 letech se jí narodil syn Svatopluk, jehož otcem je Vítězslav Jandák. Ale rozhodla se, že bude svobodnou matkou a syna bude vychovávat sama. Svatopluk se narodil v době, kdy byla Libušina sestra těžce nemocná a nakonec zemřela. Na své jediné dítě se Libuše velice upnula a strachovala se o něj i později v dospělosti. Otec a manžel sice v rodině chyběl, ale podle svých slov nechtěla Libuše nikomu patřit. Byla sice několikrát zamilovaná, ale nikdy to příliš dlouho nevydrželo a také se nikdy nevdala.

Z Divadla na zábradlí, ve kterém strávila tolik let, nakonec odešla. Bylo jí sice přislíbeno, že se s ní počítá i do dalších let, ale to nakonec nebyla pravda. Bez práce a bez svého milovaného divadla byla nesvá. Její syn už byl dospělý a měl svoji rodinu. Vnuci však byli její velkou radostí a nahrazovali jí práci v divadle. Za peníze po otci si pořídila auto: „děvenku“ a s oblibou s ním vyrážela po různých místech, vzpomínala a přemýšlela. Nezanevřela na svět a dbala o sebe, byla upravená, cvičila, chodila s přáteli na delší procházky apod. V té době pracovala pro Český rozhlas, kde uváděla svůj pořad rozhovorů se zajímavými hosty – Co máš v rozhlase rád aneb Splněná přání.