Valerie Kaplanová (1917 - 1999)

Valerie Kaplanová se narodila 12. září 1917 v Hlinsku. Do jedenácti let byla, díky svému otci, obchodnímu zástupci s botami, ve Vídni. Na přáni otce absolvovala rodinnou školu a stala se sekretářkou. Při zaměstnání hrála s ochotnickým souborem Živé jeviště. Poprvé se na jevišti ukázala již v roce 1930 v inscenaci „Úkazy našich dějin“ ve Vinohradském divadle.

Kaplanová byla nevšední herecký typ. Udivovala zejména svoji fyziognomií – hubenou a kostnatou postavou, brzo zvrásněným obličejem s nepřítomným a uhrančivým pohledem a skřípavým vysokým hlasem. Nejčastěji na jevištích (a později i ve filmu) hrála charakterní role matek a starých babiček (při hostování v Praze se představila ve hrách „Naši furianti“ a „Ivanov“). Léta byla provdána jako Tláskalová.

Před kamerami se poprvé objevila už v roce 1951 v krátkometrážních osvětových a dokumentárních snímcích PIONÝR a RADĚJI DŘÍVE. Před filmovými kamerami se v plnohodnotné roli objevila o šestnáct let později v Kachyňově dramatu NOC NEVĚSTY (1967), kde sehrála bývalou vesnickou služku a nyní předsedovu manželku Filipu.

I přes své angažmá v Pardubicích byla hojně využívaná pražskými filmaři do různých menších postav Hadačové (OHLÉDNUTÍ), Skuhrovcové (SVĚDECTVÍ MRTVÝCH OČÍ), Erny (...A POZDRAVUJ VLAŠTOVKY), „bohyně“ (ŠKAREDA DEDINA), babizny (KOČIČÍ PRINC), babičky (TCHÁN), staré dámy (ROZPUŠTĚNÝ A VYPUŠTĚNÝ), služky Alžběty (POKLAD HRABĚTE CHAMARÉ), zaříkávačky (OLDŘICH A BOŽENA), smrtky (PERINBABA), babičky (NEXUS; ARTUŠ, MERLIN A PRCHLÍCI; VEKSLÁK ANEB STARÉ ZLATÉ ČASY; MALOSTRANSKÉ HUMORESKY) či dámy v knihkupectví (VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH).