Francesca Romana Coluzzi (1943 - 2009)

Herečka známá z italských filmů sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, Francesca Romana Coluzzi, se narodila v albánské Tiraně 20. května 1943. Francesca byla dcera slavného epidemiologa Alberta Coluzziho a narodila se v Tiraně, neboť její otec tam byl vyslán institutem „Ettore Marchiafava", provádět výzkum pro boj s malárií. Její matka byla německá pedagožka Anna Wimmer. Po událostech způsobených příměřím v Cassibile, se rodina vrátila do Itálie, 14. října 1943 a usadila se v Perugii. Zde se narodil bratr Francescy, Mario. Poté žila celá rodina až do konce roku 1945 v "Casa delle Palme", ​​velkém venkovském domě, nacházejícím se v okrese Monticelli. Tento dům koupil Alberto Coluzzi nejen pro rodinu, ale otevřel si zde i experimentální laboratoř. Od útlého dětství vynikala Francesca v umění, v hudbě, poezii i malířství. Měla atletickou postavu a během vysokoškolských studií navázala kontakt se světem filmu tím, že pracovala jako občasná dublérka. Například v roce 1968 zastupovala v některých scénách Marisu Mell (1939-1992) ve filmu DIABOLIK. Francescu také kontaktoval Federico Fellini pro dublérství ve filmu 8 ½.

Zlomovým filmem, kdy se Francesca rozhodla pro dráhu hereckou, byl snímek SERAFINO. Pro roli nemocné prostitutky Asmary Trepaoli, matku čtyř dětí, si Francescu vybral do této komedie v roce 1968 Pietro Germini. Francesca se podílela především na italských erotických komediích v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století a byla nepřehlédnutelnou. Většina hereček v těchto komediích měla „běžnou" velikost ženské postavy a tak se 182 cm vysoká Francesca nemohla ztratit. I Francesca měla ale pěknou postavu a i ona se objevila na předních stránkách časopisů, jako například v časopise TEMPO 9/1972. Věkem Francesca ještě trochu „zmohutněla" a její poprsí snad dvojnásobně. Stala se tak ideální pro role „obtížných" manželek a žen. Ve skutečnosti byla ale Francesca velmi okouzlující dáma. Celé její okolí včetně dcer, jí oslovovalo jednoduše „Coluzzi".

Její typická role se objevuje v jejím předposledním filmu BANZAI (1997), což byla jedna z těch lepších pozdních komedií Paola Villaggia. Francesca si zde zahrála prodavačku, co svádí Villaggia a nakonec si ho také odvede domů. Scéna kdy si Villaggia přimáčkne na poprsí, je jedna z těch, kdyby většina mužů vzala do zaječích, neboť tuší, že se dostali do spárů, ze kterých se bez újmy nedostanou.

Více známá se stala v roce 1970, kdy natáčela s Albertem Lattuadou komedii VENGA A PRENDERE IL CAFE DA NOI. Francesca zde hrála prostřední sestru Tarsillu Tettamanzi, starší sestru Fortunatu hrála Angela Goodwin a nejmladší, naivně dětskou sestrou byla Camilla (Milena Vukotic). Za těmito sestrami se vydává daňový inspektor Paronzini, kterého bravurně ztvárnil Ugo Tognazzi. Poeticky natočená erotická komedie je o sexu i feminismu.