Naďa Hejná se narodila jako Naďa Pietorová 6. října 1906 v Martině do rodiny slovenského novináře a průkopníka Miloše Pietora. Lásku k umění zdědila po rodičích, ale po absolvování martinské obchodní akademie v roce 1925 pracovala jako úřednice (1925 – 1944).
Stala se spoluzakladatelkou a herečkou martinského Slovenského komorného divadla (1944 – 1945), po krátké přestávce v letech 1945 – 1948, kdy následovala svého manžela do Prahy (kde pracoval na Ministerstvu školství a osvěty), opět po návratu na Slovensko nastoupila na divadelní scénu v Martině, do Armádního divadla Slovenského národního povstání (1948 – 1980), kde setrvala až do odchodu na odpočinek.
Hereckou kariéru začínala v pozdním věku, představovala hlavně titulní a hrdinné matky a ženy. Projevila svůj smysl pro věrně charakteristickou a realistickou drobnokresbu. Plně domýšlela u svých postav sociální a psychologické zázemí. Originální herectví (a ve své podstatě vycházející ze slovenské tradice) dokázala plně uplatnit ve všech svých polohách.
Prošla od dramatických, tragických, groteskně komediálních až po tragikomické: Matka („Matka“), Marie Lvovna („Profesor Poležajev“), Marína Havranová („Marína Havranová“), Eurydika („Antigona“), Fanka („Loupežník“), Kabanová („Bouře“), Jepančinovová („Idiot“), Alžběta Kristeková („Sonatina pro páva“) aj.