Slávka Rosenbergová (1904 - 1981)

Slávka Rosenbergová se narodila 3. září 1904 v Kralovicích u Plzně jako Jaroslava Petzová. Jejím mužem byl herec a mecenáš Oldřich Rosenberg (1903 – 19??). Začínala a získala první zkušenosti jako herečka divadelních kočovných společností v letech 1924 – 1930, např. u Novákovy společnosti. Nakonec odešla do Prahy, kde až do úplného konce nacistické okupace vystupovala př. na scénách Arény na Smíchově (1930 – 1932), nuselského Tylova divadla (1932 – 1935), Švandova divadla a Divadla U Nováků herce Járy Kohouta (1935 – 1945).

A od poloviny padesátých let pracovala též jako Výpomocný host činohry (27. května 1955 – 2. července 1964). Typická byla pro Slávku Rosenbergovou silná menší postava a kulatá ostře řezaná tvář, jež se mimo jiné uvedla i v divadelních inscenacích „Radúz a Mahulena“ (Třetí a Čtvrtá žena), „Drahomíra a její synové“ (Pátá žena), „Proradné peníze“, „Cesta květů“ a podobně. Do českého filmu vstoupila v roce 1936 (KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA a LOJZIČKA).

A ve 30. letech, 1936 a 1938 – 1939 (roku 1939 hrála i v 11 filmech), se uvedla v rolích ženy Márinky (KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA), ředitelky módního závodu (LOJZIČKA), služky Pepči (POD JEDNOU STŘECHOU), hosta v penzionu (BÍLÁ VRÁNA), manželky (IDEÁL SEPTIMY), uchazečky (ŽENY U BENZINU), nemocniční sestry (ZLATÝ ČLOVĚK), chiromantky (U SVATÉHO MATĚJE), Slívenecké (TULÁK MACOUN), ženy starosty (NEVINNÁ), sousedky (STUDUJEME ZA ŠKOLOU), rozvádějící se ženy (OSMNÁCTILETÁ), návštěvnice slavnosti (SRDCE V CELOFÁNU), domovnice Horákové (KDYBYCH BYL TÁTOU), ženy pana Dražila (DVOJÍ ŽIVOT) a pana Richarda (MOŘSKÁ PANNA).

Za okupace ve 40. letech (1940 – 1941 a 1943) si zahrála ve snímcích VY NEZNÁTE ALBERTA? (žena pana Vančury), TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (kolínská panička), PROSÍM, PANE PROFESORE! (služka Anežka), PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA (domovnice), SMĚRY ŽIVOTA (garderobiérka Štrobachová), PRO KAMARÁDA (šatnářka v baru), PÍSEŇ LÁSKY (domovnice), BABIČKA (manželka důchodního), MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ (služka Růžena), OKÉNKO DO NEBE (znova domovnice), PALIČOVA DCERA (zákaznice u Šestákové), GABRIELA (žena v kavárně) nebo BLÁHOVÝ SEN (zákaznice v kadeřnictví). Po roce 1943 se musela, jako řada dalších, filmování vzdát a do filmových ateliérů se vrátila za devět let.