Zora Rozsypalová (1922 - 2010)

Zora Rozsypalová pochází z Kroměříže, její matka aktivně hrála ochotnické divadlo, což i Zoru přivedlo na divadelní prkna. Herecké začátky si odbyla v loutkovém divadle, poté studovala výrazový tanec, po maturitě odešla do Brna, kde začala studovat herectví na Státní konzervatoři. Ještě během studia prošla dvouletým totálním nasazením, po uzavření konzervatoře provozovala domácí představení v Brně a také v rodné Kroměříži, od roku 1939 pracovala pro ilegální skautskou organizaci. Studium na konzervatoři dokončila v roce 1945.

Celoživotní mimopražské divadelní angažmá je jednou z příčin poměrně mizivé participace Zory Rozsypalové ve filmu, za celý život hrála jen v deseti filmech. Jejím debutem na plátně byla nevelká role lékařky v budovatelském dramatu VELKÁ PŘÍLEŽITOST (1949), před kameru se pak vrátila až po více než deseti letech, tentokrát již v postavách matek nebo učitelek (ŽALOBNÍCI, 1960; NEOBYČEJNÁ TŘÍDA, 1964; METRÁČEK, 1971). Nejvýraznější kreaci předvedla v hlavní roli matky tří dcer v dodnes ne zcela doceněném sociálním dramatu KATEŘINA A JEJÍ DĚTI (1970). Účinkovala také v televizi, vynikla například v manželském páru se Zdeňkem Řehořem v inscenaci HRA PRO TŘI (1990). Uplatnila se také v rozhlase. Na nepočetné filmografii Zory Rozsypalové se podepsalo také omezení její umělecké činnosti v době normalizace.

Životní dráhu Zory Rozsypalové lemuje také řada ocenění. Za své válečné působení ve skautu obdržela kříž Za vlast, za svou divadelní práci získala Cenu Jaroslava Průchy, v roce 1965 byla pak jmenována Zasloužilou umělkyní. Její občanské postoje v roce 1968 vyústily v profesní perzekuci, což také vysvětluje její minimální účast ve filmu i televizi do roku 1989. V roce 1994 byla odměněna Cenou Thálie za celoživotní mistrovství, následovala Křišťálová růže (1997), nejvyšší ocenění u nás v oblasti uměleckého přednesu. V roce 2008 pak získala prestižní Cenu města Ostravy.

Manželem Zory Rozsypalové byl od roku 1951 herec František Šec (1919-2005).