Pavla Maršálková se narodila 11. září 1917 v Plzni jako Pavla Moorová. Své příjmení vyvdala po sňatku s hercem Josefem Maršálkem (1920 – 1973). Po absolvování pražské konzervatoře (1941) vystupovala v divadlech na Kladně (1941 – 1942), Pardubicích a Hradci Králové (1942 – 1946). Po čtyřleté přestávce se na dlouhých třicet let stala členkou libeňského divadla S. K. Neumanna v Praze (1950 – 1979), z něhož odešla na odpočinek.
Film však její herecké umění využít nedokázal, a od roku 1955, do svého odchodu na odpočinek, se s filmem setkávala i několikrát ročně, ale vždy v malých úlohách. I když její kariéra začala slibně hlavní ženskou rolí manželky titulního hrdiny Silvestra Čápa (Vlasta Burian) v komedii MUŽ V POVĚTŘÍ (1955) Miroslava Cikána.
Hrála různé role tety (ZLATÝ PAVOUK), třídní (ŠTĚŇATA), zákaznice (ÚTĚK ZE STÍNU), Rubešové (SEDMÝ KONTINENT), Sloukové (OSENÍ), Jandové (BÍLÁ SPONA), Kostečkové (LIDÉ JAKO TY), Machatové (TEREZA), správcové (ZÁMEK PRO BARBORKU), energické ženy (ORANŽOVÝ MĚSÍC), průvodčí (VÁNICE), úřednice (STRAKATÍ ANDĚLÉ), Růžičkové (PERLOVÝ NÁHRDELNÍK), pokojské (TRANSIT CARLSBAD), cukrářky Stříbrné (PANENSTVÍ A KRIMINÁL), sociální pracovnice (TONY, TOBĚ PŘESKOČILO!), Malátové (JÁ, TRUCHLIVÝ BŮH), Verunky (ČAS LÁSKY A NADĚJE), učitelky (KONEČNĚ SI ROZUMÍME), Dvořáčkové (BOUŘLIVÉ VÍNO) či stařenky (JAK SE BUDÍ PRINCEZNY).
Diváci si ji navždy zapamatovali jako zlou a lakomou Pandrholovu (Rudolf Hrušínský) ženu v pohádce Martina Friče DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959). Několikrát jí do svých filmů obsadil také režisér Jiří Menzel: v povídkovém filmu PERLIČKY NA DNĚ (1965) ztělesnila v povídce SMRT PANA BALTAZARA roli matky, v dalším povídkovém snímku ZLOČIN V DÍVČÍ ŠKOLE (1965) se objevila v postavě ředitelky (povídka ZLOČIN V DÍVČÍ ŠKOLE) a rok nato si zahrála matku hlavního hrdiny (Václava Neckář) v jeho oscarových OSTŘE SLEDOVANÝCH VLACÍCH (1966), kde ztělesnila opět roli matky.