Luba Skořepová (1923 - 2016)

Luba Skořepová se narodila 21. září 1923 v Náchodě. Její otec byl uznávaným majitelem pily. Její původní křestní jméno, které jí dali rodiče je Libuše, ale i oni jí přezdívali zkráceným Lubo či Ljubo. I dnes jí nikdo jinak neřekne. Své dětství trávila u babičky v Podkrkonoší, kde v přírodě začínají její první představení, která hrála sama sobě a němému okolnímu světu. V náchodské taneční škole se pilně věnovala tanci a získala zde osvědčení k tomu, že tanec může sama učit. Svými rodiči byla přísně vedena a přáli si, aby šla studovat medicínu. Jí však lákalo herectví, které si nechtěla dát vymluvit. Nakonec rodiče přislíbili, že pokud Luba odmaturuje s vyznamenáním , tak jí dovolí odejít do Prahy na konzervatoř. Největší strach měla z matematiky, ale nakonec opravdu s vyznamenáním odmaturovala, studium na gymnáziu tak úspěšně ukončila a rodičům nezbývalo nic jiného než dodržet daný slib.

Od roku 1948 získala stálé angažmá v činohře Národního divadla, kde jí bylo dopřáno mnoho krásných a vysněných rolí. Zlaté kapličce zůstala věrná dodnes. Hrála zde nádherné role, byla tehdy jedinou mladou komediální herečkou na jeho scéně. Byla často obsazována režiséry Honzlem, Nedbalem, Laurinem, Schromem, Potužilem i jinými. Kolegyní, kamarádkou a učitelkou jí byla Zdenička Baldová. Za neuvěřitelných 60 let zde vytvořila na 60 velkých i menších rolí. Sama také napsala hru Kam jste ukryla svá křídla, paní Marie (o Marii Hübnerové). Kromě kamenné scény experimentuje Luba Skořepová s komorními divadly – hraje v Divadle v Řeznické, Divadle U Valšů, v Rokoku či Ypsilonce.

Následovalo druhé manželství se spisovatelem a scenáristou Pavlem Hanušem (1928 – 1991). Do něj oba vstupovali s vědomím, že spolu děti nikdy mít nebudou. Ale moc dlouho o životě bez dětí nestihli přemýšlet. Krátce po jejich sňatku se totiž rozvedla Lubina sestra, která měla dva malé syny. Luba tehdy neváhala a po dohodě s manželem si sestru i obě děti vzala k sobě. Kluky milovala tak, jako by byli její vlastní a oni ji skutečně vnímají jako svou druhou mámu.

Své herecké nadání velmi dobře uplatnila v rozhlase, televizi a filmu a se všemi těmito médii spolupracuje i nadále. První filmovou roličku (divačka na jízdě smrti) jí nabídl režisér Vladimír Slavínský v komedii s Jaroslavem Marvanem PRÁVĚ ZAČÍNÁME (1946). Ve filmu se uchytila stejně rychle jako v divadle. Roli pekařovy ženy ztvárnila ve filmu NĚMÁ BARIKÁDA (1949) režiséra Otakara Vávry. V 50. a 60.letech se objevovala většinou ve vedlejších rolích avšak ve významných filmech jako např. ZDE JSOU LVI (1958), VYŠŠÍ PRINCIP (1960) a se známými hereckými jmény (Jana Brejchová, Petr Kostka, Karel Höger, Dana Medřická ad.).