Růžena Šlemrová (1886 - 1962)

Pravá dáma českého filmu, kterou si nemůžeme představit jinak, než v honosných róbách, se šperky a zabranou do duchaplné společenské konverzace - Růžena Šlemrová - vytvořila nezapomenutelné typy tetinek a matinek hlavních hrdinů ve většině filmů třicátých a čtyřicátých let.

Právě zvukový film odhalil její přednosti a tak se stala jednou provždy symbolem energických a upovídaných dam z vysoké společnosti v honosných róbách - a navíc se smyslem pro humor, samozřejmě ironický a jízlivý. Čím však nikdy nebyla, to jsou role milovnic a naivek, kolem kterých se tehdejší filmové příběhy točily. Vytvořila tedy postavy nezapomenutelné, ale téměř výhradně okrajové. Rok 1939 přinesl jediný film s Růženou Šlemrovou v hlavní roli PANÍ MORÁLKA KRÁČÍ MĚSTEM a ačkoli se jednalo o nenáročnou komedii, svým výkonem snadno zastínila ostatní představitele.

Její role většinou znamenaly být matinkou, která má starosti s mladou dcerou (Adina Mandlová) a sháňkou po ženichovi (VELBLOUD UCHEM JEHLY), nebo pro dceru (Světlu Svozilovou) ulovit podnájemníka Vejvaru (OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA). Někdy měla tytéž starosti se staromládeneckým synáčkem (Hugo Haas), jako v komedii ANDULA VYHRÁLA. Hrála po boku většiny tehdejších hvězd. S Oldřichem Novým natočili ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH, s Vlastou Burianem hrála v ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC. Její nejslavnější rolí je patrně paní Dynderová a nezapomenutelný výrok: „Dyndera! On Loudí!“ v komedii HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU podle Předlohy Karla Poláčka z roku 1949. Tento výrok však byl jeden z úplně posledních. Padesátá léta nepřála tomu, čeho byla Šlemrová symbolem, a v budovatelském filmu pro ni jako pro většinu jejích kolegů nebylo místo. Zemřela v roce 1962, ve věku šestasedmdesáti let.