Alexandr Dovženko (1894 - 1956)

„Člověk zůstává člověkem jen proto, že má schopnost úplného a svobodného soucitu, jinak by byl něco jako kámen s vytesanými písmeny lidských zákonů“

V roce 1926 se nejdříve představil jako scénárista ve snímku VASYA REFORMATOR a téhož roku debutoval jako režisér, když natočil film PLOD LÁSKY. Následuje drama AKTOVKA DIPLOMATICKÉHO KURÝRA , kde si také poprvé a naposled vyzkoušel roli herce. Výrazněji se však prosadil až snímkem ZVENIGORA (1927) v kterém vyobrazuje historický vývoj Ukrajiny od pohanských dob až po období občanské války. Následuje snímek ARZENÁL (1929), kde je vykreslena historie povstání ukrajinských dělníků v roce 1918. V roce 1930 natočil svůj nejslavnější snímek ZEMĚ, jež byl zároveň jeho posledním němým filmem. Snímek byl na bruselské konferenci filmových historiků v roce 1958 zařazen mezi nejlepší filmy světa a patří k vrcholům němého filmu.

Prvním zvukovým filmem byl snímek IVAN (1932). Následuje film POŽÁR NA DÁLNÉM VÝCHODĚ (1935) a těsně před válkou na přímou Stalinovu objednávku snímek ŠČORS. V průběhu války natáčel dokumentární filmy, psal povídky, divadelní hry scénáře. Po válce natočil snímek ŽIVOT V KVĚTECH, kde popisuje životní osudy slavného pěstitele V.I. Mičurina. S již silně podlomeným zdravím v roce 1954 začal pracovat na scénáři POÉMY O MOŘI. Při přípravách k realizaci díla 25. listopadu 1956 náhle zemřel na infarkt. Film dokončila v roce 1958 jeho celoživotní partnerka a jediná manželka Julie Solncevová.

„Hlavním cílem mého života není film. Už se mi nedostává sil. Natočil jsem žalostně málo filmů a ne vlastní vinou jsem s nimi ztratil nejlepší léta života. Jsem oběť barbarských pracovních podmínek, oběť ubohosti a nicotnosti byrokraticky umrtvujícího filmového výboru"