Raymond Bussières nepocházel z Paříže, přesto nejčastěji hrál typické Pařížany, i rolím darebáků dokázal dodat sympatický charakter a po několik dekád patřil k oblíbeným představitelům vedlejších postav, na svém kontě má bezmála 180 filmových a televizních rolí. Narodil se v Ivry-la-Bataille v Normandii, jeho otec byl učitelem, matka provozovala malý obchod. Raymond toužil po dráze lékaře, na studia ale rodina neměla dostatek peněz, takže po střední škole začal pracovat jako typograf v tiskárně.
Během války se v divadle Théâtre de l’Oeuvre seznámil s herečkou Annette Poivre (1917-1988), která se v roce 1945 stala jeho manželkou, za svou přijal Raymond Bussières i Annettinu dceru z prvního manželství Sophii (později se jako Sophie Sel prosadila taktéž v herecké profesi). I když se v Bussièresově filmografii 40. a 50. let vyjímá několik výrazných uměleckých počinů (BRÁNY NOCI – Les portes de la nuit, 1946; NÁBŘEŽÍ ZLATNÍKŮ – Quai des Orfèvres, 1947; SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST – Justice est faite, 1952), jeho doménou se stal komediální žánr a například ve spolupráci s Robertem Dhérym natočil velmi úspěšný film POTŘEŠTĚNEC (Branquignol, 1949).
Počátkem padesátých let narostla popularita manželské dvojice Raymond Bussières – Annette Poivre a producenti jim nestíhali nabízet hlavní role. Ústřední dvojici spolu vytvořili v několika komerčních trhácích té doby (PIRÁTI Z BULOŇSKÉHO LESÍKA – Les corsaires du Bois de Boulogne, 1953; RODINNÝ PŘÍTEL – L’ami de famille, 1956), připomeňme alespoň filmy známé i u nás, což byl například POPRASK V KABARETU (Ah! Les belles bacchantes, 1954). Tady hráli s Louisem de Funèsem, s nímž se před kamerou tehdy ostatně potkávali častěji, za zmínku stojí i český film Alfreda Radoka DĚDEČEK AUTOMOBIL (1956). Nabídky k natáčení přicházely také z Itálie, příležitostně i z Německa, znovu jej ke spolupráci zvali i významní režiséři umělecky hodnotných filmů, což byl případ René Claira a jeho mezinárodně oceněné ŠEŘÍKOVÉ BRÁNY (Porte de Lilas, 1957). V několika případech měl Bussières na filmech i scénáristický podíl, jestliže byl ale zároveň hercem, scénáristou i producentem, dosáhl jen průměrného úspěchu (NÁBŘEŽÍ ÚSVITU – Quai du Point-du-jour, 1960).
Filmová kariéra a značné pracovní vytížení Raymonda Bussièrese se dostaly do útlumu v šedesátých letech, tehdy ale začal často účinkovat v televizi, znovu ale v menších rolích sekundoval největším hvězdám jako byli J. P. Belmondo (HO!, 1968) nebo Louis de Funès (KŘIDÝLKO NEBO STEHÝNKO – L’aile ou la cuisse, 1976), další vedlejší role mu nabízeli i významní tvůrci komediálního žánru ve filmech kdysi velmi úspěšných, u nás ovšem neznámých (NENAPRAVITELNÍ – Les Sous doués, 1980). Nutno dodat, že v 60. a 70. letech hrál častěji také v divadle, celý život se také aktivně angažoval v hereckých odborech.