Herec, který ztvárnil většinu postav nerudných a záporných vlastností, které se především vyznačovaly určitou tvrdostí. Přesto byla skoro každá jeho role precizní a zároveň vysoce umělecká. Narodil se 14. 4. 1925 ve Westhamptonu stát New York. Od raného věku žil se svou matkou jako jedináček a otce nikdy nepoznal. Do veřejných škol chodil do Irvingtonu a Bloomfieldu. Poté pracoval v Newarku ve státě New Jersey v továrně na výrobu kůží. V šestnácti letech se dostal do kanceláře pro demobilizované vojáky amerického námořnictva. Zde vykonával práce běžného administrativního charakteru. Současně tam pracovalo pár pěkných děvčat, která ho zlákala k účinkování v ochotnickém divadle. Herectví ho natolik oslovilo, že se přihlásil do newyorského hereckého studia Theatre Wing, Dramatic Workshop a poté přešel do legendárního Actors Studia, jehož zakladateli byli Lee Strasberg a Elia Kazan.
Také začal hrát mimo USA. Debut v zahraničí byl v britském filmu MARK, THE (1961). Rád si také zahrál v kultovním válečném filmu NEJDELŠÍ DEN (1962), ve vedlejší roli postavu velitele torpédoborce. V dalším roce dostal druhou nominaci na Oscara ve velice úspěšném snímku ZASTAVÁRNÍK (1963), zde definitivně přesvědčil všechny pochybovače o svém hereckém talentu. Byl obsazen i do role postavy Komarovskij, slavného literárního díla Borise Pasternaka, filmu DOKTOR ŽIVAGO. (1965). Tento film byl pro něho velice osobní záležitost, protože toto literární dílo vždy obdivoval, měl k němu vřelý vztah.
Nastala éra jeho nejlepšího období. Prestižní cena Oscara ho nemohla minout. Konečně se dočkal vytouženého Oscara za film V ŽÁRU NOCI (1967). V postavě drsného jižanského šéfa policie vysloveně zářil i vedle tak skvělého herce jako byl Sidney Poitier. Tuto roli ztvárnil brilantně. Následovala plejáda uměleckých úspěchů i mnoho záporných postav, ve kterých byl vlastně skoro sympatický. Skvěle obstál i v mezinárodním rozsáhlém díle od režiséra Sergeje Bondarčuk film WATERLOO (1970), v postavě Napoleona Bonaparte. Také v další historické postavě Benita Mussoliniho ve filmu POSLEDNÍ DNY MUSSOLINIHO (1974), od italského režiséra Carlo Lizzani zahrál s noblesou jemu vlastní.
Postupem času si Rod Steiger začal role vybírat a nevzal vše. Vždy dlouze vážil, jestli se do postavy umí ponořit a na základě pocitů se teprve rozhodoval, jestli to přijme. Nikdy neusiloval o velkou publicitu ani slávu. V podstatě nerozhodovali ani nabízené finanční částky, ale hlavně kvalitní scénáře a různorodé, až někdy pitoreskní postavy, nebo ty, které vybočují z charakteru kladného obrazu. Jeho kariéru neprovázely žádné bulvární senzace, byl velkým hercem i v menších rolích. Sám říkával, že film je jeho láska, ale vždy mu záleželo více na mínění běžného diváka, než odborné kritiky.