Meda Valentová (1898 - 1973)

Meda Valentová se jako Marie Černá narodila 24. května 1898 v Praze do rodiny státního úředníka. Nejprve zdokonalovala své herectví soukromě u Marie Hübnerové, zpěv u Bohumily Rosenkrancové a klavír u J. Heřmana. Hrát začala roku 1916 jako elévka v činohře Nového německého divadla v Praze (1916 – 1917). Studijně odjela do Vídně a jako operetní herečka vystupovala v Žatci, Liberci a Berlíně (Metropol Theater). Za Lídu Pírkovou – Theimerovou účinkovala v Červené sedmě (1919 – 1921) pod jménem svého prvního muže, ředitele Andrese. Opět se přiklonila k činohře v divadlech v Olomouci (1921 – 1922) a Ostravě (1922 – 1924), ale další svá léta se zase velmi čile pohybovala v operetě.

Filmová kariéra Medy Valentové byla velmi zajímavá a se třemi velkými přestávkami. Poprvé si zahrála ještě v němém období s Hugo Haasem novomanželku Emu Králíčkovou – Voborskou v Kubáskově komedii JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ (1925). Zajímavostí je, že ve zvukové verzi z roku 1935 si s Hugo Haasem ve stejné roli místo Medy Valentové zahrála herečka Jiřina Štěpničková. Po šesti letech si odběhla do začínající zvukové éry jako mazaná temperamentní kabaretní zpěvačka Mici Angora ve Fričově a Lamačově komedii TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931) s Vlastou Burianem v titulní úloze.

Po téměř deseti letech se k filmu opět vrátila v letech 1940 – 1955 ve třiceti menších i větších rolích zámožných a elegantních paniček či prostých žen z lidu. Do roku 1945 se představila jako baronka Olga (jejího muže opět hrál Vlasta Burian) Prášilová (BARON PRÁŠIL), paní Kristina (ČEKANKY), Helena (DCERUŠKA K POHLEDÁNÍ), teta Rézi (TURBINA), Houdková (RUKAVIČKA), majitelka módního salónu (VALENTIN DOBROTIVÝ), hluchá baronka (MUŽI NESTÁRNOU), vedoucí oddělení (ŠŤASTNOU CESTU), majitelka kadeřnictví (BLÁHOVÝ SEN), tetička Hyacinta Horáková (NEVIDĚLI JSTE BOBÍKA?), punčochářova žena (POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ), hloupá Šupitová (ŘEKA ČURUJE) atd.

Ve znárodněné československé kinematografii její jméno zaplnilo titulky např. u těchto filmů: PRÁVĚ ZAČÍNÁME (silačka Sidonie), TÝDEN V TICHÉM DOMĚ (paní Lakmusová), PŘEDTUCHA (Horáková), POSLEDNÍ MOHYKÁN (manželka despotického starožitníka Kohouta), MUZIKANT (Henrietta), DNES NEORDINUJI (domovnice Dynybylová), ČERVENÁ JEŠTĚRKA (Bendlová), PAN NOVÁK (Novákova žena), ZVONY Z RÁKOSU (Mocová), VESELÝ SOUBOJ (Javorinová), PÁRA NAD HRNCEM (majitelka vinárny), V TRESTNÉM ÚZEMÍ (Marešová), ANNA PROLETÁŘKA (Prokopcová), SLOVO DĚLÁ ŽENU (Bertíkova žena), TAJEMSTVÍ KRVE (sekretářka u Pluhaře), CIRKUS BUDE! (svatebčanka) a nebo VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA (Honzátková). V tomto období hrála hlavně manželky hlavních hrdinů, často v páru s Jaroslavem Marvanem, Františkem Kreuzmannem či Jindřichem Plachtou.