Jan Kounen 59 let

Režisér s přezdívkou Speedy boy se narodil 2. května v nizozemském Utrechtu, nicméně studoval a tvoří zejména ve Francii. V roce 1988 dokončil studium Arts décoratifs v Nice (E.P.I.A.R.), kde se věnoval oboru film, animace a pixelace. Během studia také spatřily světlo světa jeho první krátké filmy BROADSWORD, LES AVENTURES DE JEFF BLIZZARD či animovaný SOFT. Během školy také ještě realizoval několik animovaných kraťasů pro holandskou televizi. Po ukončení studia pracoval jako kameraman v reklamní agentuře a začal natáčet první videoklipy, reklamy a krátkometrážní filmy. V roce 1989 vypustil krátkou fantaskní grotesku GISELE KEROZENE o třech punkově stylizovaných čarodějnicích na motorových košťatech, které v prostředí futuristického města soupeří o jakousi magickou lebku. Film získal hlavní cenu v kategorii krátký film na festivalu ve francouzském Avoriaz a Kounen dal o sobě vědět světu (snímek byl později zařazen do poměrně prestižní dvd kompilace Cinema 16 – European short films). O rok později uvedl půlhodinový hudební film L´ AGE DE PLASTIC vytvořený pro francouzskou rockovou kapelu Elmer food beat, jehož sestříhaná verze sloužila jako videoklip k jejich skladbě „Le Plastique C´est Fantastique“. Členové kapely si také ve filmu o šílenci, který ve své továrně mění ženy na gumové figuríny zahráli hlavní role a film byl protkán jejich skladbami. Ve stejném roce také rozjel avšak nedokončil dva projekty – filmovou verzi jednoho z románů francouzského spisovatele Serge Brussola a televizní sérii vycházející z GISELE KEROZENE).

V roce 1994 Kounen uvedl své dva další krátkometrážní filmy, v nichž se poprvé objevil jeho oblíbenec Dominique Bettenfeld (alespoň na chvíli se objevil ve většině pozdějších Kounenových filmů). Prvním z nich byl VIBROBOY – horor o transvestitovi, který daruje své sousedce prastarou aztéckou sošku, netuše, že se v ní ukrývá démon známý jako El Vibro. Za něj dostal Kouken cenu na festivalu ve francouzském Clermont-Ferrand. Druhým byl akční kraťas CAPITAINE X o tlupě brutálních žoldáků, kteří mučí zajatce v opuštěné hale, ale jeden z nich ne a ne zemřít (sám Kounen ho považuje za nedokončený a ni ho ve své oficiální filmografii neuvádí). Nutno podotknout, že oba zmíněné filmy mohou mít s přehledem podtitul komediální, ovšem jedná se o specifický druh spíše drsného humoru. O dva roky později následoval krátkometrážní muzikál LE DERNIER CHAPERON ROUGE - bizarní cyberpunková verze příběhu o Červené karkulce v hlavní roli s Emmanuelle Béart. V té době již však probíhaly práce na Kounenově celovečerním debutu, který byl v roce 1997 uveden pod názvem DOBERMANN. Stylová, drsná a vizuálně bohatá gangsterka s Vincetem Casselem a Tchékym Karyem v hlavních rolích sice nebyla pro každého, ale v mnoha kruzích si vydobyla zaslouženě kultovní status.

Těžko říci čím to bylo způsobené, ale Kounen si po dokončení DOBERMANNA vybral poměrně dlouhou pauzu a až v roce 2002 se pouze okrajově podílel na režii filmu BATARDS. Na jeho další počin jsme si museli počkat ještě další dva roky. Kounen si vybral k filmové adaptaci kultovní westernový komiks BLUEBERRY (od belgického scénáristy Jeana-Michela Charliera a legendárního kreslíře Moebia). Do hvězdně obsazeného koprodukčního filmu (Vincent Cassel, Juliette Lewis a její otec Geoffrey, Michael Madsen, Ernest Borgnine, Tchéky Karyo a mnozí další, v cameo roli se ve filmu objevil i Moebius) však Kounen zhusta promítl svůj vlastní zvýšený zájem o šamanismus a psychedelické drogy jihoamerických kultur, který získal právě během natáčení filmu v mexických lokacích. Vize hlavního hrdiny vycházejí z kreseb samotného Kounena, které pořídil během sezení se šamany, kteří mu podali ayahuascu (jihoamerický vysoce účinný halucinogen). Sezení prý nebylo málo a výsledný film je tak mysteriózním „tripem“ do hlubin vědomí, který je sice opět vizuálně lahodný, ale scénáristicky působí chatrně. Fanoušci původního komiksu film nepřijali, neboť se až příliš odchýlil od předlohy. Pro běžného diváka, který očekával akční western byl zase exkurz do tajů přírodních drog a vědomí až příliš, a tak se snímek nesetkal s příliš dobrým přijetím.

Ve stejném roce Kounen uvedl svůj dokument věnující se právě šamanizmu a drogám jihoamerických Indiánů jménem D´AUTRES MONDES (v anglicky mluvících zemích uváděn pod názvem Other worlds), který v podstatě natočil během práce na BLUEBERRYM. V roce 2005 uvedl další dokument s mystickou tematikou DARSHAN – L´ ÉTREINTE pojednávající o indické svaté ženě jménem Mata Amritanandamayi. Na další Kounenův celovečerní film se naštěstí čekalo pouze dva roky, kdy představil komedii 99 FRANCS, která glosuje konzumní styl života. V současnosti je Kounen jedním z režisérů, kteří se podílejí na dalším z, dnes tolik moderních, povídkových filmů. Tento nese stručný název 8.