Michel Ocelot 0 let

Michel Ocelot se narodil v roce 1943 ve Villefranche-sur-Mer na francouzské riviéře. Už od ranných let rád kreslil. Jeho dětství silně ovlivnila francouzská pozdně-koloniální éra, když rodiče, oba učitelé, odešli v roce 1949 za prací do západní Afriky a malý chlapec prožil následujících šest let v Guinei. Exotické prostředí ho silně ovlivnilo a příběhy svých filmů později rád zasazoval na černý kontinent. Dospívání prožil v Anjou a vystudoval dějiny umění. I když se během studií animací nezabýval, svou uměleckou kreativitu spojil se světem animovaného filmu.

Než se Ocelot propracoval k tvorbě celovečerních projektů, byl znám jen poměrně úzkému okruhu fanoušků krátkometrážních filmů. Jeho kvality nicméně ocenila i řada odborných festivalových porot, takže získal např. hlavní cenu Britské filmové a televizní akademie (BAFTA) za snímek TŘI VYNÁLEZCI z roku 1979 a francouzského Césara za LEGENDU O UBOHÉM HRBÁČI z roku 1982. Píše si vlastní scénáře a pro své autorské projekty dělá i veškerou grafiku. Francouzská kinematografie v 90. letech stála před úkolem najít protiváhu americké animované produkce v oblasti celovečerních filmů a volba padla na zkušeného Ocelota. V roce 1994 dostal nabídku na vytvoření celovečerního kresleného filmu.

Vzhledem ke vzpomínkám z dětství se od počátku zaměřil na africké téma, a tak vznikl mýtický příběh maličkého chlapce, který se rozhodne zachránit vesnici od kletby zlé a mocné čarodějky. Snímek KIRIKOU A KOUZELNICE slavil úspěch - mimo řady dalších ocenění získal Grand Prix na festivalu v Annecy. O sedm let později proto vznikl další snímek o černouškových příhodách KIRIKOU V DIVOČINĚ. Mezitím stihl vytvořit poetické pásmo složené z dávných příběhů, zpracované do podoby stínového divadla. Film PRINCOVÉ A PRINCEZNY byli opakovaně odvysílán i v České televizi. Zatím poslední celovečerní Ocelotův film se jmenuje AZUR A ASMAR a vypráví příběh dvou chlapců ze španělské Andalusie a severní Afriky v období středověku.

Michel Ocelot si získal slušný věhlas nejen ve Francii, ale i v hispánské oblasti a ve Skandinávii. Minimálně ve frankofonní oblasti jeho snímky pomohly prolomit monopol USA na divácky úspěšné celovečerní animované filmy. Nepřekvapí, že jeho dílo není známé v sebestředných a komerčně "zabetonovaných" Spojených státech, ale dosud výrazněji neprorazil ani na konzervativnějších trzích Velké Británie a Německa - především kvůli rozporuplným reakcím na sice asexuální, nicméně realistickou a všudypřítomnou nahotu ve snímku KIRIKOU A KOUZELNICE. Získal si tak nezaslouženě pověst kontroverzního tvůrce. Kina a televizní kanály nechtěly tento film dávat z obavy z reakcí rozhořčených rodičů a náboženských konzervativních kruhů.