Ita Rina (1907 - 1979)

Ita Rina se narodila 7. července 1907 ve slovinské Divače jako Ida Italina Kravanja. Mládí prožila ve slovinské Lublani, kde též studovala. Jako devatenáctiletá se stala nositelkou Zlaté šerpy nejpůvabnější dívky Jugoslávie (1926) a soutěže organizované společností Universal Film. Výhra titulu královny krásy jí zajistila možnost herecké práce v berlínských filmových ateliérech pro společnost Peter Ostermayr Film (vystupovala ještě jako Ida Kravanja).

Debutovala v titulních úlohách Ostenova německého melodramatu WAS DIE KINDER IHREN ELTERN VERSCHWEIGEN / CO DĚTI RODIČŮM ZATAJUJÍ (1927), dramatu ZWEI UNTERM HIMMELSZELT / DVA POD ŠIRÝM NEBEM (1927) režisérů Johannese Gutera a Ernsta Wolffa, snímku Rudolfa Walther – Feina WOCHENENDZAUBER / KOUZELNÝ VÍKEND (1927), dále DER TANZSTUDENT / STUDENT TANCE (1928) Johannese Gutera, WILDE EHEN / DIVOKÉ MANŽELSTVÍ (1929) Artura Bergera, taktéž Gajdarově KIRE LAINED (1930) a v postavách Marie v Bonnardově dramatu DAS LETZTE SOUPER / POSLEDNÍ VEČERE (1928) i Ilse v Oswaldově FRÜHLINGSERWACHEN / JARNÍ PROBUZENÍ (1929).

Kromě těchto německých němých filmů se Ita Rina, jež používala též pseudonym Tamara Djordjević, stala světově proslulou zásluhou dvou českých filmů. Díky berlínským snímkům si ji vybral český režisér Gustav Machatý a na podzim v roce 1928 ji pozval do Prahy, aby sehrála titulní úlohu svedené a mezi dva muže (Olaf Fjord a Luigi Serventi) rozpolcené dcery starého hlídače na dráze (Karel Schleichert) Andrey ve světově proslulém němém dramatu EROTIKON (1929). Ten z celkem neznámé Ity Riny udělal celosvětově uznávanou hvězdu. Ještě tentýž rok si ji přizval režisér Josef Medeotti – Boháč pro postavu ženy Marty Holanové v částečně dochovaném kosmopolitním dramatu HANBA (1929).

Ke konci roku 1929 začal natáček režisér Karl Anton v ateliérech Na Kavalírce drama TONKA ŠIBENICE (1930) podle skutečné události zaznamenané Egonem Erwinem Kischem, kde Ita Rina sehrála hlavní kreaci tragické prostitutky zvaná Tonka Šibenice, jež padne až na dno lidské společnosti. Film byl po požáru Kavalírky dodatečně ozvučen v joinvillských ateliérech Gaumont u Paříže a doznal světového uznání. Zachovala se pouze francouzská verze, z české se dochovalo jen několik málo metrů. Stejně těžce vznikal i poslední hereččin (hrála v něm Marii Kraljovou) český film …A ŽIVOT JDE DÁL… / ...A ŽIVOT TEČE DALJE... (1933 až 1935), jež po odstoupení Carla Junghanse dokončil F. W. Kraemer a české scény Václav Kubásek.