Alain Cuny (1908 - 1994)

Francouzský herec Alain Cuny pocházel ze starobylého města Saint-Malo, jeho otec, taktéž Alain Cuny, byl právníkem, matka byla irského původu (Alain se narodil ještě před sňatkem rodičů). Od dětství se věnoval malování, svými pracemi zaujal velmi záhy vlivné umělce a již ve dvacátých letech jej k vytvoření plakátů začali zvát filmoví režiséři. Alain Cuny pak studoval uměleckoprůmyslovou školu (École des Beaux Arts) a nadále pracoval pro film jako výtvarník kostýmů a dekorací (spolupracoval s významnými filmaři jako byli Jean Renoir nebo Jacques Feyder).

Spolupráci s filmem navázal Alain Cuny až na počátku okupace, těsně před válkou se objevil v polodokumentárním snímku MÉ ZLOČINY PO MEIN KAMPF (Apres Mein Kampf, mes crimes, 1940). Za skutečný herecký debut se považuje až nevelká postava námořníka v Grémillonově dobrodružném filmu S.O.S. (Remorques, 1941), pozoruhodnou kreaci předvedl jako potulný zpěvák Gilles v NÁVŠTĚVNÍCÍCH Z TEMNOT (Les visiteurs du soir, 1942). Souběžně pokračoval v práci pro divadlo a během války se na různých jevištích představil v zásadních postavách moderního i klasického dramatu (Andromache, Macbeth, Eurydika, Smutek sluší Elektře), v roce 1947 zazářil také na prvním ročníku legendárního divadelního festivalu v Avignonu (Příběh Tobie a Sarah).

V Avignonu navázal spolupráci s významným režisérem Jeanem Vilaram a pod jeho vedením pak exceloval v představeních Macbeth, Phaedra nebo Město od P. Claudela. Načas spojil Alain Cuny svou divadelní dráhu s uměleckým souborem Barrault-Renaud a účinkoval v Théâtre Odéon de France. V poválečném období se Alain Cuny filmu spíše vyhýbal, až počátkem padesátých let začal točit hlavně v Itálii (DÁMA BEZ KAMÉLIÍ – La signora senza Camelie, 1953). Pozoruhodným ztvárněním kněze Clauda Frolla toužícího po krásné Esmeraldě obohatil umělecké vyznění Delannoyova barevného velkofilmu ZVONÍK U MATKY BOŽÍ (Notre-Dame de Paris, 1956). Poté vytvořil manželský pár s Jeanne Moreau v Malleho dramatu MILENCI (Les amants, 1958), jako básník Sentier se objevil také ve Felliniho SLADKÉM ŽIVOTĚ (La dolce vita, 1960). S Fellinim pak později pracoval na filmu SATYRIKON (Fellini Satyricon, 1969).

V sedmdesátých letech začal Alain Cuny omezovat své aktivity na jevišti, znovu ale točil filmy, další zajímavé příležitosti mu poskytl italský režisér Francesco Rosi (CTIHODNÉ MRTVOLY – Cadaveri eccelenti, 1975; KRISTUS SE ZASTAVIL V EBOLI – Cristo si e fermato a Eboli, 1979; KRONIKA OHLÁŠENÉ SMRTI – Cronaca di una morte annunciata, 1987). Za svůj výstup ve francouzském filmu CAMILLE CLAUDELOVÁ (Camille Claudel, 1988 – hrál zde otce titulní hrdinky) byl nominován na Cézara. V osmdesátých letech znovu příležitostně vystupoval na divadelním festivalu v Avignonu, spolupracoval také s televizí (sám ale televizor nikdy nevlastnil), svým hlasem doprovázel též dokumenty a krátké filmy.